| Battlefield 3, nebo Modern Warfare 3? | |
| Battlefield 3 | |
65% | |
| CoD: Modern Warfare 3 | |
35% | |
| Celkový počet hlasů: 337 | |
| (Hlasujte kliknutím na odpověď) | |
|
Když se řekne „malý tropický ráj,“ pravděpodobně si všichni představíme bílé pláže, průzračnou vodu, teplo a žádné starosti. Ale to spojení může také znamenat pravý opak – kopu starostí, těžební oblasti, znečištění a v neposlední řadě politické problémy. Aneb vítejte na Tropicu, vašem malém ostrovním státu, ze kterého musíte ten pravý „ráj“ teprve udělat.
Ze začátku toho hra moc nenabízí, a když v první opravdové misi postavíte farmy a podaří se vám rozběhnout slušně fungující ekonomiku na té nejnižší úrovni – zajistit, aby měli lidé co jíst, kde pracovat a své hospodářské přebytky vyvážíte úspěšně do okolních států – máte skoro hotovo a nezbývá, než čekat, až naplníte kvóty potřebné ke splnění mise. Chce to ale tenhle pozvolný začátek přečkat, než se hra opravdu rozjede. Celá kampaň totiž nabízí hned dvacet misí a obtížnost jde strmě (nikoliv však neúměrně) vzhůru. Hospodářství, farmy, ranče a trhy jsou jen pouhý začátek a hra se vás proto snaží všechno pořádně naučit. Postupem času se na to začnou nabalovat další a další věci a už se vás nebude nikdo ptát, jestli umíte svým obyvatelům zajistit základní potřeby.

Všechny budovy a služby tu jsou rozdělené do několika hlavních kategorií, ze kterých si vybíráte, když chcete stavět. Jsou to: bydlení, ekonomika a blahobyt, zábava, vládní budovy, školství a média, potraviny a suroviny, průmysl, infrastruktura, turistika, atrakce, luxusní atrakce a přírodní krásy a dominanty. Pravděpodobně každý si umí pod každou z těchto kategorií představit, co znamenají. A ani jedno nefunguje pořádně bez druhého; lidem se bez zábavy nechce pracovat, což ale musí, protože jinak by vám vaši věrní Tropičané umřeli hlady. O tom, že na pracovní místa v továrnách nebo kostelech se berou jen vzdělaní občané, se snad ani nemusíme bavit.

Ale jak už jsme říkali, to co se v každé misi naučíte, přechází okamžitě v něco, co prostě ovládáte a v další už se spoléhá na to, že to vše umíte – od zajištění potravy, přes navázání zahraničního obchodu, až po sestavení vlastní vlády. Nicméně slova jako „vláda“, „demokracie“, „občané“ a v neposlední řadě také označení vaší osoby coby „el presidente“, berte s určitou rezervou. Klidně by se tato slova dala totiž nahradit výrazy jako: vaši poskoci, zástěrka pro vztahy s USA a Evropou, vaši otroci a vy jste samozřejmě laskavý diktátor. Pokud to nemáte zrovna v úkolech mise (snad jeden nebo dva případy), nemusíte volby vyhlásit vůbec a prostě se budete u moci držet zuby nehty a pokud bude potřeba, také proléváním trochu té krve.

Zajímavé na hře je, jak je každá mise zaměřená na něco jiného. V průběhu hraní se totiž přesouváte mezi jednotlivými ostrovy vašeho státu, přičemž každý disponuje jinými podmínkami pro život a samozřejmě i pro business. Jednou se snažíte zbohatnout pouze na pěstování tabáku a kávy a jejich vývozu do Ameriky, jindy těžíte cenné kovy, nebo si musíte vystačit pouze s turistikou.
Jednotlivé budovy a odvětví jsou na sebe hezky navázána. Můžete například pěstovat tabák a vyvážet ho za docela slušnou cenu, ale zrovna tak můžete na ostrově postavit továrnu na doutníky a hned je cena zboží o několik řádů vyšší. A takhle to jde udělat skoro se vším – dřevo/nábytek, cukrová třtina/rum, zlato/šperky a tak dále. Záleží jen na vás, co vám přijde výhodné a do čeho chcete investovat své (no dobře, státní) peníze. Své totiž máte hezky ulité na soukromém kontu ve švýcarské bance.

Když už máte aspoň trochu uspořádané zahraniční vztahy hlavně s USA a SSSR (především tyto dva státy vám totiž posílají finanční pomoc na rozvoj zemí, jako je ta vaše), ozvou se problémy ve vnitrostátní politice. V Tropiku totiž operuje hned osm frakcí, která každá sleduje hlavně své zájmy a co pro ně vy, jakožto hlava státu, děláte. Z toho poté plyne jejich podpora pro vás u dalších voleb (pokud si troufnete je vyhlásit), nebo podpora obecně. Občas se totiž také stane, že je některá frakce s vaší vládou tak nespokojené, že se hlavně z jejich řad rekrutují povstalci (u nás při testování to byli hlavně Zelení, ale ono se opravdu bez těžby dřeva a nerostných surovin nedá fungovat!).

Vaší pozornosti by pak také neměl ujít panel s minimapou, kde se nachází další důležité informace. Jedná se zejména o stav státní pokladny, počet obyvatel na ostrově, jejich spokojenost a také možnost pro urychlování nebo úplné zastavení času (jak správně na začátku říká jeden z vašich poradců: Kdybyste měli čekat, než ti líní Tropičané něco postaví normální rychlostí, asi se nedočkáte.). Navíc to, že na svém ostrově můžete ovlivňovat i tok času, ještě podtrhuje dojem z vaší absolutní moci.
To, že po postavení ministerstva a obsazení příslušných resortů, můžete vydávat různé vyhlášky, to už je jen kosmetická třešnička na dortu. Ale opravdu se u pročítání možných vyhlášek nasmějete/pobaveně zakroutíte hlavou. Co jiného se dá říct na vyhlášky typu zákaz antikoncepce, pálení knih, prohibice, ustanovení tajné policie a podobné?

S trochou nadsázky (se kterou nás Tropico naučilo během hraní operovat) se dá říct, že se jedná o hodně slušnou strategii, která není nijak mučivě dlouhá, ani obtížná, ale zaručeně pobaví a čas vám při jejím hraní bude utíkat opravdu rychle. Koneckonců pokud vám není po chuti obhospodařovat antická města nebo futuristický svět zítřků, je tenhle tropický ráj přesně pro vás. A vůbec nevadí, že se dá dohrát cirka za dvacet pět hodin, vsadíme se, že si klidně některé mise zahrajete s chutí ne dvakrát, ale hned několikrát! Na svém malém políčku působnosti, které si hra vybrala, nemá takřka konkurenci. A jaký je nakonec rozdíl v tom, jestli se staráte o zábavní park, redakci novin, letiště, nebo ostrovní ráj, kde nic není tak vážné, jak se na první pohled zdá? Pro fandy dnes spících tycoonovek takřka povinnost, hráčům strategií si ho také dovolíme doporučit.
|
|
![]() |
| . | |
|
|