Recenze - Trainz simulator 12

Vývojář: Auran Vydavatel: Just Trains Vydavatel v ČR: Comgad Lokalizace: Titulky Multiplayer: Ano Oficiální stránky: Odkaz

Tak jako všechny simulátory, i další pokračování úspěšné hry Trainz se hned od začátku potýká s vážným problémem – udělat co možná nejpřesnější simulátor pro menší skupinu zasvěcených lidí, nebo raději jednodušší hru, ale pro širší publikum? Nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše a podíváme se, jak se s tím vývojáři dokázali popasovat.

Úvodní menu je trochu strohé, ale o to přehlednější - stačí si jen vybrat režim hry, nikde vás nic nezdržuje. Pravděpodobně i pro zkušenější hráče by nebylo od věci si aspoň prolétnout nabízené tutoriály, pro nováčky u této značky je to pak naprostá povinnost. Už samotný tutoriál ale hráče zahltí tolika informacemi, že je takřka nemožné si napoprvé zapamatovat vše. Je to trochu jako číst příručku k ovládání opravdového vlaku. Nicméně věci, co vás zde hra naučí, jsou užitečné a na rozdíl od zbytku hry to jde i docela rychle, takže se za několik desítek minut dostanete k samotným misím.

Mise tu nejsou nijak zvlášť děleny, snad jen podle prostředí, kde se odehrávají – jestli budete jezdit v Číně, Americe nebo třeba Rusku. Jako hráč ještě dostanete na výběr, zda-li chcete řídit nějaký velký nákladní vlak, se kterým se budete probíjet pustinou, nebo se prohánět osobákem mezi městy. Mise jsou ještě pro informaci opatřeny krátkým popiskem, o co v nich půjde, jak jsou obtížné a jak dlouho vám zhruba zaberou. A věřte tomu, že hodina je naprosté minimum. Skoro to spíš vypadá jako varování, když už si člověk konečně vybere misi a vyskočí na něj, že bude trvat přes tři a půl hodiny reálného času.

U většiny misí máte také na výběr, jestli chcete vlak řídit přes DCC ovládání (kroucení čudlíkem jako u modelové železnice), nebo opravdu ovládat vlak z kabiny s daleko propracovanějším fyzikálním modelem. Když už se všechno konečně načte a vy opravdu sedíte v kabině svého vybraného vlaku, chcete honem rychle vyjet, abyste si už tu hru taky trochu užili. Jenže ouha! Musíte počkat, než vám všichni lidé nastoupí do vlaku (než vám přistaví náklad, pokud jedete např. vlakem s uhlím), a tak sedíte a čekáte tři čtyři minuty, než dostanete znamení od průvodčího, že konečně můžete opravdu vyrazit. Jistě, je to simulace, ale nadarmo se neříká všeho s mírou. Navíc se celou tu dobu budete pravděpodobně neskutečně nudit, protože vnitřky lokomotiv jsou vymodelované velmi prostě, když je náhodou něco hezké, tak to zase nejdříve vidíte dobrých dvacet vteřin rozmazaně, než si textury sednou tam, kam mají.

Dál se hratelnost dost odvíjí od toho, jaký způsob řízení jste si na začátku vybrali. U DCC řízení se budete velmi rychle nudit, protože DCC ovladač je rovněž vyveden na klávesnici a jde tedy jen o prosté přidávání (W) a ubírání (S) páry nebo elektriky. Možná půl hodiny si vystačíte s okukováním vlaku zvenčí, kochání se krajinou (když překousnete fakt, že stromy vyskakují ze země deset metrů před vámi) a s pocitem, jak velké monstrum máte pod palcem, ale i u těch nejkratších misí nemáte druhou polovinu co dělat. Pokud si však vyberete ovládání z kabiny, na nudu můžete zapomenout. Páček a hejblátek je tu opravdu požehnaně a skoro s každým se dá nějakým způsobem manipulovat, rumplovat, otevírat dvířka a podobné věci. Opět – velký časový úsek je pryč a vy stále stojíte ve stanici, protože jste zapomněli odbrzdit, nebo jste poslali málo/moc tlaku do brzdného potrubí, či jste nepřehodili zpátečku, nebo… je toho jednoduše řečeno až moc.

Ale dobře, ať už řídíte vlak jakýmkoliv způsobem a trvalo vám jakkoliv dlouho se rozjet, nakonec se vám to podaří (většinou). Začínající nudu (vztek z řízení z kabiny) na chvilku zažene překrásné ozvučení hry. Najednou si připadáte, jako byste byli opravdu ve vlaku: ono pověstné drncání přes pražce, supění lokomotivy, houkání a pískání hru najednou zvedá o úroveň výše a při pohledu zvenku na ocelového hada si nejeden hráč vzpomene na dětská léta, kdy tyhle naleštěné obry zbožňoval. Ale všeho jen do času. Ani svatý by u toho nevydržel tři hodiny jen kvůli zvuku. Proto jsou na tratích na každém rohu návěstidla, přejezdy, objížďky, jednosměrky nebo stanice, takže musíte pořád sledovat rychlost a průběžně zrychlovat, nebo zpomalovat. Občas musíte zastavit a počkat (opět několik minut) než projede jednosměrkou vlak, který byl na řadě. Trochu banální, na to, že se jedná o hlavní náplň hry.

Hra to však stále nevzdává a snaží se nabídnout hlavní trumf a devízu, kterou je zamýšlená práce komunity. Můžeme pouze doufat, že se to s postupem času zlepší, protože v době testování nebyly prakticky žádné tratě od fanoušků k dispozici, a že bychom si udělali za pomoci přiloženého editoru vlastní, to nás rychle přešlo. Je milé, že můžete vytvořit úplně nové prostředí, nebo upravit nějaké stávající, ale Achillova pata této hry se opět ozvala. Když očima přejedete ten zdánlivě nekonečný seznam lokomotiv, vagónů, lodí, letadel, budov, aut, nástrojů pro úpravu terénu a kdo ví čeho ještě, co můžete do hry přidat nebo umístit, člověka hned přejde kuráž. I pro nás, jakožto nadšené modeláře a hračičky to bylo až příliš. Povedená encyklopedie vlaků a lokomotiv, která je přístupná z hlavního menu, už bohužel nic nezachrání.

Co říci o téhle hře závěrem? Ona to nemyslí nijak zle, ale je jen velmi malá pravděpodobnost, že vás opravdu nadchne. Nedodělávek a nakousnutých nápadů je tu tolik, až to bolí. Jiné věci, které by mohly být naopak zjednodušeny, jsou vyvedeny až do absurdní obtížnosti. Pár věcí se tvůrcům opravdu povedlo, ale celkově je hra pod průměrem toho, co by mohl mainstreamový hráč očekávat. Jistě se najdou ortodoxní fanoušci série, kteří hru hrají opravdu jen kvůli lokomotivám a je jim jedno, jak hra vypadá všude okolo, když vystrčíte nos z kabiny. A opravdu, vlaky se tu povedly. Jako jedna z mála věcí.

Modely vlaků zvenku, realistické ozvučení, dobře zpracovaná encyklopedie
.
Přeskakující textury, grafika okolí, přílišný důraz na realitu, velké množství prvků hry, dlouhodobě nehratelné, hardwarové nároky

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5