Recenze - The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D (3DS)

Vývojář: Nintendo Vydavatel: Nintendo Vydavatel v ČR: Conquest Lokalizace: Původní Multiplayer: Ne Oficiální stránky: Odkaz

Série The Legend of Zelda a její hlavní hrdina Link s námi už nějaký ten pátek jsou. Přesněji asi tak od roku 1986. Ocarina of Time 3D je však předělávka stejnojmenného dílu z konce devadesátých let, který tehdy vyšel na konzoli Nintendo 64 a dodnes platí za jednu z nejlépe hodnocených her vůbec. Nutno ale podotknout, když srovnáte screenshoty z obou her, na to, že je remake o třináct let mladší než originál, zase o nijak valný rozdíl na první pohled nejde. Samozřejmě došlo k úpravám interfacu, zhezčení textur a možná je OoT3D trochu barevnější, takže oku lahodí víc a jakési omlazení vycítit jde, ale jak padlo výše, po vizuální stránce rozhodně nic extra. Rozhodně ne v porovnání s Resident Evil: The Mercenaries 3D, nebo třeba Dead or Alive: Dimensions. Nintendo 3DS má zkrátka navíc a bohužel toho vývojáři zrovna dvakrát nevyužívají. Naštěstí ale nová Zelda není titul, jenž by sázel zrovna na grafiku.

Jako každé správné RPG stojí i Ocarina of Time především na příběhu a ten, byť se zpočátku tváří banálně, je zde tak rozsáhlý, že sepsat ho by vystačilo rovnou na román, ne-li celou trilogii. Linka se shostíte ještě jako švarného mládence v jeho domovské vesničce ve chvíli, kdy si ho konečně vyhlédne lesní víla, což je v kultuře Linkova lidu něco jako znak dospělosti. Veskrze vzato je následně uvržen do velkého dobrodružství, kdy se musí postavit zlovolnému Ganondorfovi a zachránit říši. Odměnou mu pak samozřejmě bude přízeň princezny Zeldy. Prosté? Jenže u toho dlouho nezůstane, neboť vás čeká spousta zvratů a komplikací a nakonec se v jeho spletitosti možná až ztratíte.

Problém nejnovější Zeldy je, že se autoři po vzoru bývalých 3D Realms drželi originálu zuby nehty a nepustili se do pořádných inovací, kterými by hru přiblížili dnešním hráčům. Tedy problém... Záleží na každém z vás, co vám vyhovuje. The Legend of Zelda: Ocarina of Time je totiž skutečně hardcore RPG s hratelností téměř stoprocentně stejnou, jakým disponovalo v době, kdy se mu ještě v názvu nevyskytovalo příznačné 3D. V praxi vám tak hra nic nedá zadarmo. Do série nezasvěceného člověka může dost znechutit už samotný začátek, kdy se prostě nedostanete do oblasti, kam potřebujete, dokud si neobstaráte vhodnou výzbroj a výstroj – čili symbolický meč a štít –, ale kde je máte hledat, toť otázka. Takže nastupuje klasické prolézání lokace odshora dolů, zpovídání NPC, apod. Navíc, když už případně zjistíte, kam jít, je docela blbé, když to po chvíli zapomenete. Žádný ukazatel směru tady nehledejte. Naštěstí si ale vývojáři vzpomněli i na zapomnětlivější či méně bystrou část herní obce a do OoT3D zakomponovali místa s nápovědou, kde je vám promítnuta krátká ukázka prostředí, kde leží cíl vašeho úkolu. Zorientovat se a najít ho však už musíte sami.

Připravte se i na pořádnou výzvu co se soubojů týče. Směle zapomeňte na Diablo a podobné tituly, v nichž bez problému kosíte desítky, ne-li stovky nepřátel, kam jen přijdete. V Zeldě vás hravě o život připraví v podstatě jakýkoliv oponent. Pro vítězství jsou důležité rychlé reflexy a alespoň částečné taktizování. Podceňovat ale určitě není radno ani vylepšování charakteru a správné vybavení. Proto je dobré plnit vedlejší úkoly všeho druhu, přijdete si tímto způsobem na pěkných pár předmětů, jež vám hodně usnadní průchod hrou. Pomůže vám i intuitivní ovládání a dotykový displej se sloty pro rychlé použití navolených věcí, mapou a dalšími tabulkami, mezi kterými lze jednoduše přepínat.

Minule jsme slibovali pokračování seriálu o kritice 3D efektu. Zobrazení třetího rozměru v Ocarině of Time 3D problematické je, o tom žádná. Možná za to může barevné ladění hry, kdo ví, ale při zapnutém 3D režimu mnohdy jednotlivé objekty pro lidské oko splývají dohromady, což vede k pořádné dezorientaci, protože celá scéna, na kterou koukáte, je dosti matoucí. Jindy pro změnu 3D vůbec vidět nejde a, zkrátka, k Zeldě se popravdě ani vůbec nehodí. Víc než u kteréhokoli jiného titulu zde budou vaše zrakové orgány úpět bolestí a kdybyste po několika hodinách hraní zčistajasna vyhodili obsah svého žaludku, také by se nebylo moc čemu divit. Zazlobí ale i necitlivá kamera a rádoby řešení se systémem pohledu z Linkových očí pro lepší orientaci též není úplně nejlepší volbou.

Dovedeme si představit, že si kvůli The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D pár fanoušků série rádo zakoupí handheld Nintendo 3DS, ale přímo ji doporučit nezaujatému hráči asi nelze. Zvlášť ne nadšenci do dnešních RPG, která už jsou přeci jen o dost přístupnější, ale kdo touží po pořádně hardcore žánrové hře, nemůže šlápnout vedle. Pro každého to ovšem není.

Specifická hratelnost vyžadující přemýšlení, dobře vyřešené ovládání, rozsáhlost příběhu a rozlehlost herního světa, spousta hlavních a vedlejších úkolů
.
Na poměry 3DS nic moc grafika, chování 3D efektu, zbytečně zaseknuté v minulosti, na mnoho dnešních hráčů příliš obtížné

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5