Recenze - Silent Hunter 5: Battle of the Atlantic

Ponorkových simulátorů není mnoho, většina her kde se vyskytují ponorky, jsou vlastně jenom obyčejné akční arkády. Nyní ale přichází na scénu v pořadí již pátý díl slavné ponorkové série – Silent Hunter 5. Stojí, ale opravdu za to?

Příběh hry začíná v roce 1939 po německé invazi do Polska, po které vyhlásili Velká Británie a Francie Německu válku. Vy budete hrát za kapitána jedné z německých ponorek. Právě role kapitána je jedna z největších inovací v sérii Silent Hunter. Ptáte se proč? Protože poprvé budete mít opravdovou volnost, budete se moci procházet po celé ponorce, dokonce i po palubě (nechybí ani rozhovory s posádkou), v předchozích dílech jste mohli pouze stát za periskopem.

Silent Hunteru se neříká simulátor jen tak nadarmo. Opravdu se jedná o realistický simulátor. Proto musím už předem upozornit, že to není hra pro každého, vlastně se hodí jen pro obdivovatele ponorek. Hráčům, kteří ponorkám nějak nevelebí, nebo nepatří mezi hardcore hráče prostě hra nesedne.

Jestli se ptáte proč, tak zde je menší seznam vlastností, které hra má, ovšem není to vše. Pokud jste dlouho pod vodou, tak Vám dochází kyslík, některá torpéda, která vypálíte mohou být vadná (vybuchnou moc brzo a nebo vůbec), dále je tu třeba omezené palivo, nebo realistický čas oprav. Všechny tyto věci můžete zapnout nebo vypnout v nastavení. Hra vám také podle vašeho nastavení ukáže, na kolik procent bude hra reálná, já měl reálnost na 40% a měl jsem dost. Ovšem pravý hardcore hráči si určitě nastaví reálnost na 100%. Musím ale podotknout, že hra je dost těžká i při těch 40%. Také zde platí, že ne každá loď na obzoru je nepřátelská, bohužel hra vám neřekne, jestli je to spojenec, nebo nepřítel.

Grafika hry je na celkem slušné úrovni. Modely ponorek jsou perfektní a to jak z venku tak zevnitř. Interiér ponorky je velmi detailní, např. ve strojovně můžeme vidět písty u motorů, které se mimochodem pohybují podle požadované rychlosti plavby. Voda také vypadá dobře. Snad jen postavy mohly být lepší.

Ale konec kladů, jako každá hra má i Silent Hunter 5 své zápory a to třeba dlouhé cestování. To hlavně kvůli tomu, že zrychlit hru můžete pouze při pohledu do mapy, takže se Vám může stát, že se před Vámi objeví několik lodí, ale vy si jich všimnete teprve když vidíte svoji ponorku klesat ke dnu. Ani ovládání není nějak příjemné, chození po ponorce je celkem těžké a trefit se na periskop, nebo jen vylézt na palubu leckdy připomíná nepovedenou FPS akci. Dále je tu také šíleně dlouhý loading, který na Core 2 Quad procesoru trval někdy až minutu. Avšak nehorázně dlouhé loadingy nejsou jediný problém. Hra má velmi vysoké HW nároky, které bohužel neodpovídají grafice.

Za zmínku stojí také multiplayer, v něm lze hrát kooperaci až v osmi lidech, bohužel najít server na kterém je pár lidí je také kumšt. Zkrátka multiplayer nějaký větší úspěch nezaznamenal. Možná je to kvůli lagům a chybám, které po připojení do multiplayeru brzy zaznamenáte.

Pátý Silent Hunter, kromě lepší grafiky a FPS pohledu, nepřináší vlastně vůbec nic nového. Já osobně (myslím si, že ne jen já) jsem čekal něco více. Špatná optimalizace, dlouhý loading, odfláknutý multiplayer a špatná hratelnost mě nutí dát hře pouhých 65%.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5