Recenze - Shogun 2: Total War – Válka jak ji neznáte!

Historie Japonska sahá opravdu daleko. Ostatně jako u většiny orientálních zemí. Zavzpomínat můžeme třeba na obě světové války anebo známé období Kamakura, tedy období, ve kterém vzniká šógunát, jehož příčinou jsou velké feudální války. A právě o nich vypráví působivý příběh nejnovějšího přírůstku do strategické série Total War – Shogun 2.

Psal se květen roku 2000. Studio Creative Assembly představilo první z pětice dílů a svým nápadem sklidilo nevídaný úspěch. Jak už mnozí tuší, jednalo se o titul Shogun: Total War. I ten sahal do období feudálního Japonska a i v něm mezi sebou válčili konkurenční klany. Jak čas plynul, do rodinky přibývaly další a další kousky. Medieval: Total War, Rome: Total War, Medieval II: Total War a v neposlední řadě také Napolenon: Total War. K příležitosti desetiletého výročí fenomenální ságy tvůrci připravili novodobý remake vůbec nejstaršího z dílů.

Total War je samo o sobě výborný projekt. Realtimové a zároveň tahové strategie, které z historických pramenů čerpají v rámci všech svých možností. Nejen že obsahují spousty zábavy a řadu nečekaných zvratů, vcelku dosti a hravou formou dokážou přiblížit dějiny také hráčům, které podobné období jinak vůbec nezajímá nebo nebaví.

Ani Shogun 2 není výjimkou. Jak už padlo výše, jsme zasazení do Japonska v období velkých feudálních válek. K moci se dostává Šógun (z překladu generál nebo vůdce), tehdejší vládce země, což má samozřejmě své jisté plusy a minusy. Jak to tak bývá, Šógun je nejmocnější postavou v Japonsku, řadou lidí nenáviděný a řadou milovaný. Mimo to se na území čtveřice velkých ostrovů rozprostírají také hranice jednotlivých klanů podobně, jako tomu bylo v dobách středověkých v Evropě u království. A právě jedním z vůdců takového klanu je naše osoba.

V rámci kampaně je výběr samozřejmě zcela dobrovolný. Volit můžeme dle území, na kterém se hranice klanu rozprostírají anebo dle interních statistik. Tedy výhod a nevýhod armád i ekonomiky. To je ostatně jedním z nejdůležitějších rozhodnutí. Právě od něj se totiž pak odvíjí zbytek hry. Pozastavme se například u výběru místa. Hlavním cílem kampaně je obsazení určitého počtu provincií a v neposlední řadě také získání šógunátu, který si musíme dokázat udržet po dlouhých pět let. Je-li pro nás dějová linka důležitou součástí, pravděpodobně bychom měli vybírat klan nedaleko od Šógunského sídla, a vsázet především na kvalitní jednotky. Chceme-li si ale hru opravdu pořádně užít a nikam nespěchat, není od věci začít některým ze vzdálených států a do dalekého vnitrozemí se všemi prostředky opravdu postupně probojovat.

Jako vůdce některé z provincií nás čeká spousta důležitých úkolů. Nejen že budeme opravdu detailně spravovat města ve své říši, a to pouze několika jednoduchými kliky, aniž bychom museli zdlouhavě uvažovat, jako tomu bylo například u Medieval II: Total War, ale podobně to bude také s armádou. Shogun vůbec představuje spoustu novinek, které se projevují především ve vylepšeném a zjednodušeném systému ovládání a správy území. Nechceme přeci, aby se stal obyčejnou rutinou, u které strávíme zbytečně moc času, rádi bychom si užili také trochu té zábavy – na to tvůrci moc dobře mysleli a nutno podotknout, že finální řešení je více nežli úžasné. Na druhou stranu, i kupříkladu ve zmiňovaném Medieval II byla hromada perfektních řešení, které pro změnu chybí v Shogunovi a jejich nepřítomnost hráče třeba i zamrzí.

Starosti se tak ukážou na zcela jiné dráze. Neustále je třeba rozvíjet svá stavení a zdokonalovat armádu. Nedílnou součástí je ale také široký obchodní systém, díky kterému se nám dostává peněz i spousta cenných surovin, které jinak nemáme jak ulovit. Čas je třeba věnovat také ekonomice. Uzavírání spojenectví se silnými klany, které by v té dané době mohli být jinak tvrdými soupeři, ale také smlouvy o volném pohybu armád na tom a tom území, jsou jistě skvělým zpestřením, které už ale zajetí hráči série znají. Na mořských plavbách jsou ale malou komplikací především piráti. Jejich sídlem je moře, kterým proplouvají křížem krážem. Občas tak ale narazí na naší obchodní trasu, kterou blokují, při nejlepším nám obsadí také celý přístav. Pak už mají hlavní slovo lodní bitvy.

Ačkoli jsme bitvám na moři z počátku moc nevěřili, nakonec se nám dostalo příjemného překvapení. Nenecháme-li bitvu odehrát automaticky s výsledkem pravděpodobným dle počtu jednotek na straně naší i straně nepřítele a patřičných zkušeností dané armády, a přesuneme-li se na samotné bitevní pole, čeká nás suprová atmosféra, i špetka zajímavých strategických postupů. Bitevní pole má, jak to tak bývá, své hranice. V rámci bitevního území si ale můžeme dělat, co chceme, a pokud jsme opravdu dobrým stratégem anebo máme zkrátka jen štěstí, bitvu dokážeme vyhrát i pakliže proti nám stojí podstatně větší přesila – fakt ale ovlivňuje nastavená obtížnost. Menším zklamáním jsou ale pevninské souboje. Ty jsou totiž poněkud stereotypní, bavíme-li se tedy o dobývání města, a v podstatě nedokážou ničím překvapit. Pří snaze dlouholetého obléhání města/tvrze/hradu bez nutnosti bitvy se nepřátelská armáda prakticky nikdy nevzdá a vždy nakonec k samotnému střetu vzejde. Jakmile opět bitvu absolvujeme na mapce, jde stále o tentýž koloběh.

Díky volné cestě můžou naše obchody plynout dál, a tak i prosperita naší země. Obchodovat můžeme s různými klany, obsadit lze ale také ostrovní přístavy, díky kterým se dostáváme ke kontaktu i se zahraničím. Získáváme tak například důležité suroviny z nedaleké Koreji nebo Číny. V tomto ohledu je ale třeba si pospíšit. Zabere-li nám totiž přístav jiný z klanů a nedej bože s uzavřenou mírovou dohodou, pro uvolnění přístavu nám nezbývá nic jiného, než likvidace. Ta má ale za příčinu vyhlášení války, z čehož plyne, že v Shogun 2: Total War není nic jen tak zadarmo.

Jednotky můžeme stavět v každém městě. Učiníme tak klasickým verbuňkem. Ty lze postupně zdokonalovat díky výzkumu a stavby nových budov. Abychom mohli postavit některou ze specializovaných budov, potřebujeme předtím některou ze základních budov. Protože občas není jednoduché přijít na to, proč má nepřítel určitou jednotku a my ji stále mít nemůžeme, přímo ve hře je přehledně a hezky zpracovaný návod, jaký častokrát poradí, co udělat pro postavení dané budovy nebo výzkum dané jednotky.

Pochvalu si zaslouží v rámci území zvýšený počet tahů na každou ze ztvárněných postaviček, díky čemuž můžeme hrou postupovat podstatně rychleji. Některé z nich si tak, jako tomu bylo i v předešlých dílech, můžeme naplánovat dopředu. Jiné ale udáváme dle okamžiku. Když jsme s tažením u konce, nezbývá nic jiného, než dát prostor také nepříteli a znovu pokračovat v dalším období. Nutno říci, že v Shogun 2 se jedná o roční období. I tentokrát tedy zůstaneme u srovnání s Medieval II, kde jsme měli možnost střídání po půl roce – léto, zima. V Shogun 2 se můžeme dosyta nabažit také jara a podzimu, kdy svou barvu nemění pouze listí na stromech, ale třeba také okrajové části moře.

Po stránce grafické je Shogun 2 naprosto bezchybnou záležitostí. Je až neuvěřitelné, jak detailně se autoři hře věnovali a jak parádně vybarvili, vystínovali a vymodelovali každičký pixel. V tom jsou ostatně Creative Assembly skutečně kreativní. Při pohledu na Japonsko vídáme také spoustu úžasných efektů, které libě pohladí náš oční nerv, a to ať už díky barvám, zmiňované modelaci nebo třeba pohybu moře a jeho narážení na skaliska u pobřeží. Jinak tomu není ani při souboji na mapě, kde si i tentokrát můžeme přiblížit tak maximálním způsobem, abychom dokázali vnímat mimiku postav a z malých prcků se tak stali sakra velcí a tvrdí válečníci.

Od hudby nečekejme nic jiného, než krásnou dobovou klasiku. I když ji po čase přestáváme vnímat, stále nám dodává tu správnou atmosféru a chuť hrát dál. Zvuky ve válečném stavu, nebo i řeč jednotlivých postav jsou také fajnovou záležitostí a ještě více tak přidávají na realističnosti.

Shogun 2: Total War v nás zanechal veskrze pozitivní dojmy, a právě tento titul opět můžeme zařadit mezi ukázkový kousek. Protože díky své dokonalosti, by se právě jím mělo inspirovat mnoho, mnoho vývojářů. Hra, která nás svým napětím nenechá vydechnout, a která nás absolutně vtáhne do svého dějství. Hra s nepřekonatelným grafickým a designérským uměním obsahující velké zvukové bohatství, jednoduchost, promyšlenost a pohodovou hratelnost. Hra, u které si říkáme „Tak ještě tohle a už to fakt vypnu…“, a stejně nevypneme – to je Shogun 2!

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5