| Battlefield 3, nebo Modern Warfare 3? | |
| Battlefield 3 | |
68% | |
| CoD: Modern Warfare 3 | |
32% | |
| Celkový počet hlasů: 509 | |
| (Hlasujte kliknutím na odpověď) | |
|
Hvězda Resident Evilu na velkých konzolích, potažmo počítačích, už dobrých pár let nezáří tak, jako dřív. Posledním vyloženě opěvovaným dílem byla čtyřka, s oblíbeným Leonem S. Kennedym jakožto hlavním hrdinou a byť se řadí mezi nejlepší a nebál bych se říct i nejrevolučnější hry, na PC přišla ve značně okleštěné verzi. Napravit reputaci sérii měl díl další. Bohužel, svezl se částečně na módním trendu doby, kdy každý očekával, že během hraní bude mít ku pomoci nějakého toho parťáka, ale současně si ponechal pár archaických prvků svých předchůdců (nemožnost střílení za chůze, apod.). Ve výsledku šlo navíc o vyloženě akční TPS, která ale kvůli míchanici staronových principů moc dobře nefungovala a, co je pro Resident Evil horší, nebyla ani survival hororem. Poněvadž vydání duchovního následovníka prvních dílů, Resident Evil: Relevations, odložili až na příští rok, způsob jak si během čekání doplnit dávku Residentu (nebo Evilu?) v krvi představují Mercenaries 3D.


Už předem je nutno zdůraznit – Mercenaries 3D nejsou plnohodnotným pokračováním Residenta. Jedná se spíš o kombinaci stejnojmenných miniher z Resident Evilu 4 a 5. Princip je jednoduchý: v řadě známých prostředí, jakýchsi arén, je vaším úkolem v daném časovém limitu vymlátit mozek z hlav co nejvíce protivníků. Samozřejmě se nabízí malé zpestření ve formě komb, jež se vám nabíjí za rychlé zabíjení, případně efektních útoků zblízka, přičemž za každý provedený dostanete pět vteřin k dobru, ale krutou pravdou je, že stereotyp hráče provází od začátku do konce a nelze s ním dělat absolutně nic. Úrovně jsou přitom různorodé a nabízejí spoustu strategických pozic takříkajíc ke kempování a tedy pohodlnějšímu hraní, časový limit však nelze nijak vypnout. Tím pádem jste vždy pod značným tlakem, což vás prostě nutí pobíhat tam a zpátky jako uprchlý chovanec psychiatrické léčebny Bohnice. Akorát s brokovnicí v rukou a náboji po kapsách. Zkrátka, pokud chcete zpřístupnit další level, potřebujete dobré bodové ohodnocení a to nezískáte, jestliže nejste stále v pohybu mezi zomboni. Jakákoliv taktika jde stranou. Žádné uchýlení se na bezpečné místo a pečlivé ostřelování sniprovkou. Připravit samopal a hurá stylem na ně, na parchanty nemrtvé!


Ovládání je vyřešeno celkem příjemně. Joystick obstarává pohyb, akční tlačítka akce (ha, ha, ...) a směrovým křížem přepínáte mezi vybavením. Pohodlnější je ale hrabat se v inventáři přímo, pomocí dotykového displeje. Na něm naleznete šest položek ihned použitelného vybavení (Tři základní zbraně plus tři další předměty, jako například léčivý sprej. Nebo protitanková mina.) a minimapu, která ale mírně postrádá smysl, neboť orientace v daných úrovních není vůbec těžká. Už jen proto, že lokace nejsou moc rozlehlé a když už náhodou nevíte kudy kam, lze se bez obav spolehnout na dnes již tradiční residentovské proskakování okny, apod. Stiskem pravého analogového tlačítka se hra přepne do režimu míření, jež probíhá v pohledu z první osoby a podržením analogu levého lze dokonce provádět úkroky a vůbec se pohybovat za střelby (!).
K dispozici vám bude osmero známých charakterů (Chris Redfield, Jill Valentine, Rebecca Chambers, Claire Redfield, Hunk, Barry Burton, Jack Krauser a Albert Wesker), mezi nimiž ovšem zrovna Leon chybí a dost možná tak vývojáři naštvou nejednoho jeho příznivce, ale to bychom odbočili. Každá postava disponuje rozdílným vybavením od ostatních a na různých mapách naleznete uplatnění pro všechny. Samozřejmostí jsou odlišné pohyby a fatality při boji tělo na tělo. Opomenout nesmím ani bonusové skiny, které jsou pro postavy dále odemykatelné a přizpůsobení charakteru k obrazu svému trojicí perky. Jejich seznam je obsáhlý a odemykají se až neskutečně pomalu. Jejich dopad na hratelnost pak není nijak zvlášť patrný (viz. úsměvná příhoda s perkem propůjčujícím lepší obranu proti instakillům – dotyčný nemrtvý s motorovou pilou mě po aplikaci „vylepšení“ pižlal asi o deset sekund déle, ale pořád jsem nedostal možnost zachránit se).


Grafika je opravdu pěkná a je radost se na Mercenaries už jen koukat, protože v některých případech byste nepoznali, zdali screenshoty čistě náhodou nepocházejí z Resident Evilu 5. U srdce nás ale hřeje především fakt, že totožný engine pohání i Resident Evil: Relevations, přičemž ten bude vypadat ještě lépe, neboť hardware handheldu nebude ždímat přítomnost klidně i více než deseti nepřátel na obrazovce, za což zaplatili Mercenaries daň, co se týče animací vzdálenějších oponentů, kteří působí spíš jako sem tam se měnící statické obrázky. Na druhou stranu alespoň nedochází ke zbytečným ztrátám frameratu. Váš avatár a blízcí protivníci působí skvěle a na prostředí není vzdálenost vůbec znát. Pomyslnou ránou pod pás je ale 3D efekt. Ani by tolik nešlo o to, že hektičtější jedinci, jako třeba autor článku, při snaze nenechat se sežrat konzoli naklání do nemožných úhlů a třetí rozměr se jim ztrácí, ale z nějakého záhadného důvodu hra vypadá poněkud lépe s 3D vypnutým.
Překvapením pro vlastníky cartridge s Resident Evil: Mercenaries 3D určitě byla možnost zahrát si krátkou ukázku ve článku opakovaně proklamovaného Resident Evil: Relevations. Demoverze, nebo spíš technologické demo, hravě proběhnete za méně než tři minuty (za pět, pokud se budete loudat), ale už to stačí, abyste si udělali obrázek. Relevations očividně naplní sliby hlásající návrat ke kořenům. V oněch třech minutách na vás totiž čekají hned dva skutečně lekavé momenty a následuje dvojice konfrontací s podivnými mutanty, kdy i silnější povahy poznají, co je to ten pravý survival hororový feeling.


Pokud se smíříte s tím, že Resident Evil: Mercenaries 3D není o ničem jiném, než honbě za vyšším skóre, nemůžete koupí nic ztratit. Natěšené fanoušky klasického zpracování Resident Evilu ale titul zklame. Vystavění celé hry na vybíjecím módu, který navíc nebyl zrovna dvakrát populární už v plnohodnotných dílech série, je krokem trochu vedle. Nečekejte žádný příběh, žádné přemýšlení, žádný horor, ani survival. Jenom sprint ve stylu TPS The Club, v níž jste měli v podstatě stejný úkol. Utíkat, střílet, sbírat munici a dosáhnout co možná nejvyššího komba, pro pořádný výsledek a odemknutí dalšího levelu. Naroubování na residentí svět působí na první pohled atraktivně, ale po několika málo úrovních upadne hra do stereotypu a posléze vás začne i frustrovat. Tudy cesta k navrácení na vrchol nevede. Nezbývá tedy, než si počkat do příštího roku na Relevations a doufat, že plná hra se ponese přesně v duchu původní trilogie, jak naznačila demoverze.
|
|
![]() |
| . | |
|
jakéhokoliv taktizování, brzký stereotyp, dopad perků na hratelnost, vzdálenější nepřátelé nepůsobí zrovna dobrým dojmem, podivný 3D efekt |