Recenze - Posel Smrti 3

Série adventur s názvem Posel Smrti (pro západní trh Black Mirror) je pro českého hráče tak trochu srdeční záležitostí. První díl zůstává od svého vydání v roce 2003 oblíbeným titulem a na svědomí ho má právě tuzemské studio Future Games. Pokračování s číslovkou dvě na sebe nechalo čekat dlouhých šest let a překvapila hned dvěma věcmi – že původní autoři se nepohodli s vydavatelem, který nakonec raději nechal Posla Smrti 2 vyvinout studiem Cranberry a že se překvapivě jednalo o velmi dobrý kousek, minimálně na stejné úrovni jako jeho předchůdce. A teď před námi leží díl třetí, opět v plné režii lidí stojících za dvojkou. Takže se není čeho bát, no ne?

Vžijete se jednak znovu do role (bývalého) studenta fyziky Darrena Michaelse, alias Adriana Gordona, Samuelova potomka, ale na události nahlédnete i z druhé strany barikády prostřednictvím nekompromisního inspektora Spoonera. Děj přímo navazuje na události předchozí hry. V intru sledujeme hlavního hrdinu vybíhajícího z temného lesa, blízko panství Black Mirror, s pochodní v ruce. Nutno podotknout, zámek je v plamenech a kolem se to poměrně dost hemží příslušníky státních orgánů. Ti samozřejmě Darrena okamžitě zatknou za podezření ze žhářství a do doby, než za něj někdo neznámý složí kauci, tedy nahlíží na svět výhradně skrze mříže cely. Jakmile se ale dostane ven, musí čelit nejen ďábelským přeludům vlastní mysli, ale především strachu obyvatel vesničky Willow Creek z jeho osoby a nepříliš velké ochotě mu pomoct, což sedí, vzhledem k Darrenově údajné účasti na několika vraždách a domnělému založení požáru v sídle rodu Gordonů.

Příběh s příměsí detektivky i čistého hororu tradičně tvoří hlavní složku hry a tradičně je prostě skvělý. Rozdělení do jednotlivých aktů propojených ucházejícími cut-scénami pomáhá vytvoření takřka seriálového zážitku, takže není nouze o gradaci, zapříčiňující nemožnost odtrhnout, alespoň v daném okamžiku, oči od monitoru. Respektive, od monitoru se neodtrhnete ani poté, protože vědění, kam se Darren dostal, nebo co se s ním stalo, spojené s touhou prozkoumat minimálně jednu další lokaci, vyzpovídat alespoň jednu další postavu, či vyřešit aspoň jednu další hádanku, je natolik lákavé, až se dostáváme skoro do pověstné škatulky „ještě jeden level a jdu spát“, akorát zde nejsou úrovně, čili vám v podobném případě nezbude, než strávit s Poslem Smrti 3 odpoledne, případně bezesnou noc a dohrát ho na jeden zátah.

Titul ani v nejmenším nevybočil z trendů nastolených předešlými díly série. Hraje se jako klasická point-and-click adventura. Ovládání zahrnuje pouze myš, její levé tlačítko a mezerník na klávesnici, jehož stisknutí vám zobrazí veškeré interaktivní objekty v lokaci. Tato funkce je pak provedena mnohem, mnohem lépe, oproti minulý měsíc recenzovanému Gray Matter, ve kterém se navzájem překrývaly popisky a občas způsobily dokonalé zmatení. Ve třetím Poslovi se na určitých místech objeví malé ikony lupy a text až při najetí kurzorem na ni. Elegantní, jednoduché, efektivní. Stejně jako systém rozhovorů, nevedený pomocí úryvků textu, nýbrž v poslední době oblíbených obrázkových voleb.

Na chytlavosti jistě své odbývá striktní logika při řešení hlavolamů, používání a kombinace předmětů, ale dokonce i v chování postav (!). Normálně uvažující člověk se během hraní rozhodně nezasekne, protože zapomněl použít orla na krabici dlažebních kostek. Rozhodně ne na dlouhou dobu a dost možná je zde všechno tak logické, až to přechází v jednoduchost (navíc, Darren u sebe nosí deník, v němž často naleznete dobrou radu pro následující postup). I když mozkové závity potrápíte dostatečně, nebojte. Třeba u opravování rozbité kopírky, a pakliže u hádanky tohoto typu uvíznete na mrtvém bodě, příjemnou vlastností hry je přítomnost jakési páčky, kterou aktivujete kliknutím a řešení proběhne automaticky.

Co se týká postav, disponují dostatečným inteligenčním kvocientem, aby například po propuštění z vazby nešly běhat po lesích a marně se nesnažily dokázat svou nevinu, ale radši zavolali právníkovi, dostavily se na povinné sezení u psychologa a pátrat začaly nejdříve po oné tajemné osobě, která složila kauci, protože ona může policii mnoho věcí vysvětlit. A nebo jen sympatizuje s údajným vrahem, násilníkem a žhářem, kdo ví?

Graficky se Posel Smrti 3 řadí mezi nejlépe vypadající žánrové kousky. Trojrozměrné postavy jsou zasazeny v ručně malovaném 2D prostředí a právě ono tvoří nejpodstatnější část vizuální stránky a navozuje perfektní temnou atmosféru. Škoda, že modely postav nejsou nic moc. Zasloužily by si více péče. Stačí letmý pohled na screenshoty a je jasné, o čem mluvím. Tvůrci se sice snažili o zobrazení mnohých detailů, ale v konečném výsledku si spíš pohoršili. Už samotné obličeje devadesáti procent charakterů vypadají, jako by je někdo nastrkal do pračky na prádlo a nechal je užít si točivou jízdu na plný výkon. Animace dopadly veskrze podobně – jsou toporné, nepůsobí přirozeně a přitom zde je přítomna nejlepší gestikulace za dlouhou dobu, přímo odpovídající dialogu, do nějž je charakter zainteresován, takže nedochází k samovolnému rozhazování rukama během utěšování apod. Jenže s nedostatečným technickým zpracováním nejsou dojmy z rozhovorů (pozor, zatím nemluvíme o audiu!) na takové úrovni, na jaké by být mohly.

Ozvučení se povedlo na jedničku. Hudba a zvuky vás uhranou a vtáhnou do událostí odehrávajících se na obrazovce. Samostatnou kapitolou je však blahořečený i proklínaný, milovaný i nenáviděný český dabing. V Poslovi Smrti 3 patří, byť má své chvilky, spíš k lepším počinům a zejména představitel hlavního hrdiny, David Prachař, odvedl skvělou práci. Do karet mu hrála výborně napsaná postava, jejíž mnohdy až cynické průpovídky neponecháte bez úsměvu. Na režii dohlížel skladatel Zdeněk Holub, který spolupracoval už na dabingu prvního dílu a kromě už zmíněného Davida Prachaře v roli Darrena Michaelse, uslyšíte Petra Gelnara (inspektor Spooner), Jolanu Smyčkovou (Velentina Antoliniová), nebo Helenu Dytrtovou (Lady Victoria).

Závěrečná část trilogie Posel Smrti nezklamala a směle zapadá do kvalitativní úrovně předchůdců. Příznivce série nezklame, akorát zájemci o hru, kteří nehráli alespoň druhý díl, budou ze začátku v příběhu silně plavat, což se ale dá v relativně krátké době překonat a jakmile se do něj dostanete, absolutně vás pohltí. Nepokoušejte se bránit a vyrazte za hororovým dobrodružstvím, v jehož závěru možná konečně zlomíte kletbu uvalenou před staletími na rod Gordonů.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5