| Už jste hráli nové SimCity? | |
| Ano | |
28% | |
| Ne | |
24% | |
| Počkám až to půjde hrát | |
24% | |
| Nehodlám si ho kupovat | |
24% | |
| Celkový počet hlasů: 187 | |
| (Hlasujte kliknutím na odpověď) | |
|
Když jsme byli malí caparti, za podobný titul bychom dali všechny naše plyšáky a přihodili bychom i kazety s Dádou Patrasovou. Jo to byly časy, uměli jsme nejen vyjmenovat tehdy aktuální stopadesátku příšerek z japonské podivnosti Pokémon, ale co který pokémon rád k obědu, kdy má narozeniny a někteří z nás (významné mrknutí) mají ještě někde v šuplíku štos básniček na každou potvoru z Pokémon univerza. Časy se mění a my také, tak pojďme tedy prozkoumat, zda druhá návštěva Poképarku za něco stojí.
Předně pokud jste si oblíbili Ashe, Brocka, či podobné manga děcko trýznící své pokémony, máme pro vás špatnou zprávu – za celou herní dobu nepotkáte ani jednoho přívržence lidské rasy. Vašimi svěřenci se stane partička pokémonů (přesněji čtyř), v jejichž čele nemůže být nikdo jiný než žlutá králíkomyš s tvářičkami jako z ruských pohádek – Pikachu. Jeho souputníky na strastiplné cestě za záchranou Poképarku mu bude polotuleň jehož jméno je tak blbé, že jsme mu říkali celou dobu prostě Osvald, dále pak zelená kačena a ohnivé prase. Fanoušci Pokémonu prominou.

Co že to budou Pikatchu a spol zachraňovat? Poképark, to dá rozum! Někdo unáší přátelé žlutého hlodavce do takzvaného Wish Parku, kde se z Pokémonů stávají nemyslící kreatury. Cesta do Wish parku vede skrz portál umístěný za plakátem. Ty najdeme ve hře čtyři jakožto i odlišné světy. Je jasné, že zápletka musí být triviální – tato hra je primárně směřována na dětské osazenstvo a to je opravdu znatelně cítit z každého prvku hratelnosti i z barevné grafiky, která je na Wii standardy ještě celkem slušná.

Texty jsou k přihlouplé se špetkou humoru, který děti potěší. Na druhou stranu je jich až nepříjemně moc, což je ve hře pro děti minimálně podivné. Starší hráč se u nich pak bude nudit, neb jejich sdělovací hodnota je minimální a tak se dozvíte třeba: „Ahoj jsem Kaktusmon tancuju na pláži. Moc rád tancuju. Tancuj taky“. Dalším prvkem, který hru znepříjemní jak dětem, tak jejich rodičům (popřípadě odrostlým fanouškům podlehnuvším nostalgii) život je nezvládnuté ovládání. Vaši postavičku ovládáte pomocí pohybového kříže, na kterém zatočit v ten správný moment je na medaili z atletiky. Někoho moudrého navíc napadlo, že při běhu pro zrychlení poslouží výborně nutnost třást ovladačem jak blázen.
Samotná herní náplň není špatná, děláte si s pokémonů kamarády, putujete po světě, sbíráte zelenkavé bobule, za které pak lze vylepšit každou vaši postavičku v dovednostech jako běh, útok na blízko, či speciální útok. Každé vylepšení je znát a to je príma. Problém je v tom, že nejen pro sběr bobulí, ale i pro přátelení se s obyvateli Poképarku, musíte absolvovat stále ty samé minihry, které navíc stojí za nic. Souboj ještě dokáže zabavit, ale pitomá minihra „Chase“, ve které musíte honit pokémony, je příšerná nuda, kterou navíc budete absolvovat bez sebemenší obměny pravidel asi tisíckrát. Putování sice občas oživí nějaká ta jedinečná minihra, jako je tančení či střílení dortů, ale většinu času vám zabere právě honěná společně s repetitivními souboji.

Tahle hra je opravdu pouze a jenom pro děti. Těm nebude vadit provádění stále té samé činnosti (vlastní zkušenost z dětství), ba si barevné dobrodružství s pohádkovým nádechem zamilují a užijí. Ostatním se Poképark 2 s klidným svědomím doporučit rozhodně nedá.
|
|
![]() |
| . | |
|
|