Recenze - Patapon 3 (PSP)

S malými kulatými bojovníky, Patapony, jsme na handheldu PSP měli tu čest už dvakrát. Pokaždé v rytmické hře, která nás svou chytlavostí přikovala do křesla, nutila opakovaně drtit tlačítka konzole, sledovat z boku viděné svěřence a v neposlední řadě si užívat geniální hudební doprovod. Jednoduše – série přinesla čerstvý vítr do pomalu zanikajícího žánru God games, což v podstatě můžeme do našeho mateřského jazyka převést jako „hraní si na Boha“ (ano, samozřejmě ne doslova, ale aspoň to něco vypovídá o obsahu) a byť byla občas dost frustrující, našla si nemalý počet příznivců. Tentokrát Pataponi útočí potřetí, trochu odlišně, ale neméně atraktivně.

Příběhová linka navazuje na události minulé. Pataponská armáda po porážce mocného nepřítele zkameněla. Drobná zářící bytůstka, připomínající vílu Zvoněnku, se ale snaží uvést věci na pravou míru. A začne vámi. Jakožto uctívaný bůh musíte vstoupit do těla náčelníka kmene a po obživnutí/rozmrznutí/odolání kletbě/… vést statečný národ k vítězství, slávě, blabla… Děj není důležitý, byť je sympaticky vyprávěn rozhovory mezi hlavními aktéry a doplňován popisky u úkolů, které ale nakonec v žáru chtivosti další akce nakonec stejně budete přeskakovat.

Po stránce gameplaye se mnohé nezměnilo (stále mačkáte čtyři tlačítka a kombinace správných rozkazů vede k vítězství), co ale ano, relativně stojí za to. Předně, už vám k dispozici není eskadra čítající větší počet válečníků, nýbrž pouze jednotka o čtyřech příslušnících, plus vlajkonoš, jenž nesmí za žádnou cenu padnout, jinak mise okamžitě končí. Navíc jeden z hrdinů je vaše výše zmíněné vtělení (s maskou na obličeji) a dokonce lze zvolit jeho zaměření na lukostřelbu, umění s kopím a nebo s mečem, čímž však způsobíte, že budete mít shodné povolání s už zaběhnutým členem týmu a on chudák přijde o práci (kdo by radši dal nejlepší vybavení pro danou třídu jinému a oslabil svého avatára, ať trefí kamenem recenzenta do hlavy). Ne, že byste měli na vybranou.

Příjemnou věcí je sbírání zkušenostních bodů a odemykání úplně nových skillů spojených s přestupem na vyšší úroveň povolání. Patapon získá dosud neviděné schopnosti, silnější útoky apod. a dojde i ke změně vizuálu, takže vám vaši věřící rozhodně nezevšední a alespoň trochu tak vyřešíte rozebraný problém s duplikací charakterů, pakliže oněm dvěma totožným necháte třídy rozdílné. S tím souvisí i sbírání vybavení přímo v průběhu misí a rozdělování po jejich skončení. Po ruce vám pak v základním táboře jsou budovy, fungující jako klasické tabulkové menu, v nichž lze předměty vylepšit a rozdělit jednotlivým Pataponům. Díky zvýšení řady statistik jsou posléze smrtonosnější a odolnější.

Grafické zpracování hry si nelze nezamilovat a slouží jakožto nádherná demonstrace malebných scenérií ve druhém rozměru za využití jasných barev a plynulé animace. „Kašlete na rádoby úžasné realistické vizuálno,“ posílají tvůrci vzkaz ostatním vývojářům. „Jde to i bez něj a někdy i mnohem, mnohem lépe.“

U hudebního doprovodu na chvíli zakotvíme, přeci jen, když něco nabízí nejlepší zvukovou vložku napříč platformami, zaslouží si náležitou pozornost, na druhou stranu… měli jsme to tu už dvakrát. Beze změny, což docela zamrzí a není chyba v neustálém opakování pon, pata, chaka a don v rytmu hudby. Je sice pravda, že jinak by Patapon nebyl Pataponem a dostane vás už úvodní znělka po vložení UMD do mechaniky a prvním spuštění hry a melodie hrající během plnění misí dokážou, zvláště pokud dosáhnete určitého komba, slušně vyburcovat k vyšším výkonům, jenže v případě, kdy za sebou máte předchozí díly (a už ty jsou si podobné jako vejce vejci) byste čekali alespoň malý pokrok v náplni. Bohužel. Ani znění příkazů není jiné.

Podtrženo sečteno, Patapon 3 je vhodnou volbou buď pro absolutní fanatiky do kulatých bytůstek, nebo naopak nováčky v sérii, protože oproti jedničce a dvojce nepřináší až tolik nových věcí, kolik bychom si přáli a na kolik se tváří. Spíš jde o slušně zpracovaný update.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5