Recenze - Painkiller: Overdose - peklo v Pekle

Bylo nebylo, za devíti pekelnými slujemi a za devíti nebeskými branami, rozhodli se jednou anděl s ďáblem mít potomka. Když se dítko narodilo, dali mu jméno Belial. Do patřičné výchovy si ho ale vzal sám velký Lucifer, aby mohl v budoucnu využít jeho nespoutané síly, jenž Belialovi svými geny předali jeho rodičové. Jenže stářím člověk moudří a po pár staletích si Belial domyslí o co vládci pekla jde. Do připravovaného útěku mu nahraje Daniel, hrdina původní hry. Ten totiž likviduje nepřátele za nepřátelemi a když zdolá samotného Lucifera, v peklu zavládne chaos. Belial se díky tomu osvobodí a vydává se sám vstříc pomstě, což opravdu nebude pro slabé nátury. Takže zanechme zbytečného obcházení kolem horké kaše, on totiž samotný příběh je jen jakoby dokonalý podklad pro obrovský, krvavý a nenávisti plný masakr, kterým Painkiller: Overdose zcela jistě je. Vzhůru za ním…

Painkiller: Overdose byl již od začátku tvořen jako datadisk a nástavba k původní hře. Původní bezduchá střílečka vedená pod andělskými křídly ostřílených polských mistrů z People Can Fly dostala novou režii v podání českých studií Mindware. A záměr byl jediný. Dotáhnout příběhové linky, vytvořit solidní datadisk s novými prvky a zachovat fungující a známou hratelnost a bitevní nádech, který nás tak ohromil před čtyřmi lety. Z těchto předsevzetí, které si Mindware zadali, se v podstatě vyplnilo pouze jedno jediné. Dychtili jsme po strhující bitvě bez hluchých míst, kde nás netáhne dál silný emotivní příběh, ale opravdový masakr mezi dvěmi nenáviděnými frakcemi? Dychtili - a jak. No a Overdose si vše takto známé vzal s sebou a informace kolik toho je v druhém Painkillerovi nového a co se klukům z Mindware nepodařilo uskutečnit se skrývají v této recenzi.

Jak už bylo řečeno. Úžasně chytlavá hratelnost, kde se nezdržujete myšlením a skrýváním se v roští, táhne dál i druhou pc nástavbu Painkillera. I nadále půjde o solidní řežbu s obrovským množstvím dotírajících bestií všeho druhu, s pěknou řádkou zbraní a s jednoduchým systémem hry. V Overdose opravdu nenajde (kromě stejného principu hry) žádný pozůstatek původního Painkillera, ani prvního datadisku Battle out of Hell. Bohužel jsou všechny novinky jen určitým nadstandartem, grafickým pozměněním a nic ze zmiňovaných předsevzetí (opakuji - až na opětovnou neskutečnou masivní rubačku) se Mindware nepodařilo splnit. Jenomže pozor, ačkoli si myslíte, že tu máme na stole jen duplikát původní hry a Mindware zvučné jméno pokazili, mýlíte se. Grafické kousky a vylepšený systém Tarotových karet nás opět natolik ohromil, že s hraním skoro nešlo přestat. Mutanti získali zcela nový náboj a akce byly svižnější než kdy jindy. Ale pěkně poskloupně. Jak se tedy bude hrát?

Procházení lokacemi zůstalo beze změn. Přijdete do místnosti, před vámi se objeví desítky nepřátel a vaším údělem je všechny zlikvidovat. Kdo chce utéct, nemá šanci, neboť dveře se za vámi po příchodu do lokace sami zavřou a ani alohomora na ně bohužel neplatí. Kdo chce utéct kupředu a vniknout do další lokace, tak má taky smůlu, jelikož vrátka do dalších místností se otevřou až po zmrzačení posledního pekelného ozbrojence. A i kdyby jste se o to jen pokusili ohavní kostlivci hážící všemocné koule vás zcelajistě zastaví, protože uhýbat jim (a hlavně pak těm pokročilejším vrhačům) není zase tak jednoduchá záležitost. Jediné co doopravdy funguje a co vám proklestí cestu do dalšího levelu je chodit okolo a střílet co se dá. Takhle si projdete 16 singleplayerových úrovních a to pěkně po pořádku. Kdo proti vám bude stát?

Nepřátelé doznali mnohých inovací a to především v namnožení jejich druhů. Ve hře se o naši pozornost postará okolo 40 různorodých potvor, číhajících na každém rohu. Na konci každé úrovně na vás čeká boss, který je logicky mnohem silnější než minioni a dá vám i déle zabrat. Samozřejmé je, že s vaším postupováním do dalších levelů a destinací se budou i příšerky měnit a to nejen v grafickém provedením, i když to zde hraje velkou roli. Souhra lokace s pekelnými tvory nás někdy až pobavila a někdy nám naopak vstávaly vlasy hrůzou. Vždycky si při těchto chvílích vzpomenu na Sama a na to, jak byla lokace tichá a liduprázdná. Tedy až do chvíle než se zdálky ozval ječivý vřískot stovek nepřátel a za chvíli se kolem mě přehnala vlna sebevražedných bezrukých panáků. Především v travnatém porostu v úvodní misi a pak ke konci na piramidové pláni s jakoby dračími přívrženci na vršcích (trošku podivné spojení) to byl masakr. No a Overdose se nenechal inspirovat ničím jiným. Třeba takový rytíři v mramorových sálích a ve zbrojnících nebo chlapci s cirkulárkami na hlavě či japonští samurajové s katanami pod japonskými rákosovými střechami a mumie s pochodněmi v poušti. Nás osobně zajuali především lokace na statcích a podobně, kde vám rány uštědří tachipsychický slepice vystřelované kurníky a rozřezaná prasata se sekáčkem v kopýtku, ještě ze zabíjačky. Jo to je něco. Ale co když dojdou náboje?

V arzenálu se nám představí 6 pekelných zbraní přičemž každá má svoje sekundární použití. V praxi tak budete mít ve hře k dispozici až 12 možností k likvidování nepřátel. Začínáte se skučící hlavou v ruce, což je jedna z nejoriginálnějších zbraní. Poprvé jsme se dost lekli, když na nás otočila hlavu. Ono ve dvě v noci začít začít recenzovat Painkillera není zrovna dobrý nápad. S přibývajícími nestvůrami a číslo nabírajícími levely se vám do rukou bude dostávat čím dál tím více zbraní až dospějete k finálnímu číslu. Všechny kuše a světlo vyzařující kostky a dýky a brokovnice jsou ve většině případů již trochu znány z Painkillera, ale Overdose jim dal nový, znamenití náboj. Opravdu bude hra svižnější a akčnější a je to především zásluhou těchto změn, které Overdose při tvoření přetrpěl. Ještě že tak.

I když má singleplayer 3 části skládající se z 16 misí, není jeho dlouhý úspěch zaručen navždy. Naštěstí jsme se déčkali i multiplayerového ztvárnění hry, kde se setkáme se známými lokacemi ze singlu a další zábavou na letošní dlouhé večery. Postupně jsme se dostali až k prvním záporům titulu. Jak bylo uvedeno, Mindware o Painkillerovi: Overdose měli jistě představy. Vřava se povedla a kdyby se jednalo o doplňující add-on, možná Overdose získá větší závěrečné hodnocení. Jenomže se nám z nového Painkillera vyklubal stand-alone datadisk, čímže jeho cena nepříčetně vzrostla a na obsahovou stránku hry se zdá vskutku neadekvátní. Dalším nesplněným úkolem, ale to již hodnotíme v podstatě kladně, je završení doprovázejícího příběhu. To se taky nepovedlo a ačkoli přišlo mnoho odpovědí, otázek také rapidně přibylo. Což dává záminku pro stvoření dalšího Painkillera, neli rovnou druhého dílu. Oproti tomu jsme vzlykaly nad předlouhým loadingem úrovní, který strašně zdržoval. Zabití znamenalo další dlouhé minuty nad loadingem poslední uložené pozice. Při nahození do silnějšího PC, jsme byli opět překvapení. I na 4 GB RAM loading zabral necelou minutu a to se nám zdá na 4 roky starý engine přeci jenom trochu moc. Škoda.

Dospěli jsme k závěrečnému hodnocení. Painkiller byl, je a bude bezduchou střílečkou, věrně se podobající Seriousovi Samovi. Masivní vlny originálních nepřátel a mnohem více rozmanitých lokací z Overdose dělají přes všechny zápory novinku ze série Painkiller. Hratelnost díky bohu zůstala beze změn a peklo se proměnilo v žhavé bitevní pole. Opět nás překvapil protagonista hry. Belial, ačkoli je to ostřílený válečník, je rozený vtipálek a sarkasmus se tak stal už dílnou součástí pravého Painkillera. Okřídlený ďáběl se rozhodl zúčtovat své nevyřízené záležitosti a vydal se za čertíky do kotlí plného pekla, kde i dospělí pláčou v zamřížovaných jeskyních. Bitva mezi nebem a peklem ještě neskončila!

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5