Recenze - Medal of Honor: Airborne

„Zasáhli nás?“ „Jen kousek ocasu... myslím, že je to v pořádku. Je to divoké samo o sobě.“ „Dveře jsou zablokované!“ Nějak tak vypadá začátek jedné z misí v novém dílu Medal of Honor s přídomkem Airborne (MOHA). O chvíli později je kus letadla pryč a vaší jedinou starostí po výskoku kabinou je dobře doskočit. To je asi jediná hlavní inovace nového dílu.

Nemůžu se ubránit tomu, srovnávat nový díl s tím předchozím, Pacific Assault (MOHPA). Druhá světová válka je ohraná, jako gramofonové desky po dědečkovi, ale studia stále chrlí další a další díly a kupodivu často velmi zábavné, alespoň MOHPA mě tedy chytil. Aby to nebylo pořád na jedno brdo, v EA si řekli, že by to chtělo inovaci. A tak již nejste řadový voják ani speciální jednotka. Ne, tentokrát jste se stali členy 82. výsadkového sboru, přezdívaného Airborne. Hrajete za Boyda Traverse, který je výjimečný hned v několika ohledech. Předně, celou hru přežije. Sice často s pomocí checkpointů, ale vzhledem k tomu, že spolubojovníci i nepřátelé se rodí i umírají v množstvích takových, až se to podobá mravenčí kolonii, je to úspěch. Díky tomu, že ač je to tedy kvůli oněm hromadám mrtvých zajímavé, ho všichni znají a všichni na něj spoléhají, ať už se jedná o ničení tanků, čištění kulometných pozic či hromadného vybíjení příslušníků německé armády. Třetí zajímavou věcí je, že za celou hru Boyd neřekne ani slovo, na druhou stranu to je dnes velmi častý scénář a tak to taková výjimečnost není.

Jak to tedy s těmi seskoky vlastně funguje? Poprvé hezky vypadnete z letadla, poté se již jen respawnujete na tom stejném místě a máte několik chvil na to, rozhodnout se, kam dopadnout. Autoři slibovali volné rozhodnutí a různé scénáře hry, no ve skutečnosti je to pravda tak napůl. Sice je možné skočit kamkoliv, ale nakonec se to moc neliší, jestli to vezmete z jedné nebo z druhé strany. Systém ukládání checkpointy je totiž dost stupidní, a pokud někdo není sakramentsky dobrým hráčem nebo MOHA již nehrál několikrát (já nesplňuji ani jednu podmínku), opakuje hru několikrát, vždy od naposledy uloženého bodu. Sice po smrti zůstanou splněné objekty (např. když je cílem zničit více kanónů a zničíte jich jen několik), ale nepřátelé se hezky vrátí a celé je to nutné projít znovu. Checkpointy tedy zvyšují realističnost, ale když jsou pak vojáci zpátky přesně na těch samých místech, tak ji to vrací zpátky na předchozí úroveň. Úkoly je nutné splnit všechny a většinou to kvůli hordám nepřátelských vojáků nejde od prostředka (až na výjimky, kde hrajete ve vybombardovaném městě a můžete chodit po střechách, jak chcete) a tak nakonec hrajete pořád stejnou cestou, kterou již znáte dobře a ve finále je to to samé, jako začínat v pevném bodě.

Kvůli absenci jakéhokoliv tutoriálu, jen s vyzkoušením si jakýchsi tří seskoků, jsem byl navíc zkraje jako každý nováček mírně vyvalený a stejně nakonec chodil pěkně po zemi, kde se dá alespoň dobře krýt. Částečně možná byla chyba v tom, že noc je opravdu tmavá (navíc když se to skloubí s tmavým monitorem) a je prd vidět, člověk má starost s hordami vojáků a už moc nedbá na hledání žebříků. Někdy se dá na střechy dostat i bez nich, ale často jsem narazil na problém, koridory. S tou volností to totiž není až tak žhavé. Musíte jí ve vyhrazených koridorech, které jsou sice většinou vidět (rozbořené domy, zátarasy z ostnatého drátu), ale občas je tam i nějaká ta neviditelná stěna a nejde to, ačkoli by mělo. Krytí je zvládnuto poměrně dobře a chválím za takovou drobnost, jakou jsou pohyby při míření. To totiž stačí držet potřebnou klávesu, stejnou jako pro pohyb, a můžete se vyklánět do stran, stoupnout si anebo se naopak skrčit, není potřeba používat další klávesy, což ocení hlavně hráči hrající nejraději na šipkách, kteří by jinak ony klávesy měli daleko a vůbec by je nepoužívali, což by bylo hned poznat.

Smutnou stránkou hry je opět krátkost kampaně, ta zabere nezkušeným hráčům přes deset hodin hraní, těm ostříleným šest a méně (na normální obtížnost). Autoři jinak úplně krátkou hru pravděpodobně hlavně s úmyslem ji prodloužit vybavili tak hloupým stylem ukládání, což přinese u mnoha hráčů spíše vztek z nutnosti pořád znovu opakovat to samé. Dalším poměrně módním, ne však již tak povedeným prvkem, je ukazatel zdraví. Ten se skládá z pěti polí, kde po zásazích mizí modrý ukazatel. Pokud však nedostanete hodně zásahů a jste pak chvíli nezasaženi, tak se ukazatel sám naplní. Lékárničky pak „uzdravují“ za jedno pole. Osobně se mi styl hraní v MOHPA líbil více. Realističnost byla asi stejná, ale člověk si to více užil, zde je totiž realita trochu jiná než sliby a hra v konečném důsledku zabředává do stereotypu a hráčovy zlosti.

Jako bonus je v MOHA několik videí s autory, z nichž část je možné si prohlédnout pouze po zisku některé medaile. To je jasný cíl o udržení hráčů u hry, nicméně nedokáži si představit, koho to bude bavit. Nároky jsou totiž opravdu tvrdé (krom medaile vojáků, kde je cílem pouze vybavit a použít všechny zbraně) – projít hru beze smrti či s plným počtem hvězdiček ve všech misích na náhodou obtížnost (se čtyřmi na normální a třemi na těžkou), ale sám jsem úplně nepochytil, za co se vlastně dávají. Motají se do toho totiž ještě zkušenosti výsadku, které je možné získat za seskok do výhodných pozic. Ale ouha! Některé pozice jsou opravdu důmyslně ukryté, a ač to vypadá, že stačí seskočit na místo např. nad nimi (se zprávou o získání zkušenosti), tak ve statistikách pak zkušenost stejně není.

Další zajímavostí jsou odznaky. Při častém používání nějaké zbraně se postupně nabalují odznaky (ostřelovač, ostrostřelec a expert), za které zbraň získá nějaké výhody (např. optiku, granátomet, menší zpětný ráz atp.). U ostřelovaček navíc po více zásazích do hlavy krátce po sobě dojde ke zpomalení času na malou chvíli, které ale v praxi stejně k ničemu není, málokdy se povede takto trefit (kapacita ostřelovačky je jen pět nábojů, navíc do získání odznaku ostrostřelec k ní ani není nabíjecí klip). Zbraní je celkem hodně, počínaje pistolemi Colt M1911A1 a později Mauser 1911, přes pušky M1 Garand, M1903 Springfield, G43 (Gewehr 43) a K98k (Karabiner kurzt), samopaly M1928 Thompson a MP40 (MachinenPistole 40), kulomet M1918A2 BAR (Browning automatic rifle) a automatickou pušku StG.44 (SturmGewehr 44) až po raketomety M18 a RPzB 54 Panzerschreck. Ke všemu ještě nechybí americké střepinové granáty (á la ananas), německé ruční granáty (á la světlice) a protitankové granáty; z výbušnin je to pak ještě „výbušný balík“ na ničení kanónů a dalších určených cílů.

Kompatibilita se systémy x64 je bezproblémová, nicméně problémem je to, že engine hry (Unreal Engine 3) striktně vyžaduje grafickou kartu se Shader modelem 3.0, což rozhodně lze považovat za chybu, takový Crysis s CryENGINE2 běhá i na SM 2.0, což má právě můj Radeon X800 GTO (a GeForce 6200 MOHA také neakceptuje). Musel jsem si tedy zapůjčit GeForce 6800 GS, na které hra v rozlišení 1024 x 768 běhala i na maximální detaily celkem dobře, hrát se dalo bez problémů, což znamená, že i na starších kartách by MOHA běhal dobře, o což se však EA ochuzuje. Dokonce mu nevoní ani velká část karet z řad GeForce 6800, 7100, 7200 a 7300. Věc, která mne dopálila nejvíc, je ta, že po přepnutí do systému začne MOHA po několika minutách požírat obrovskou část výkonu počítače a všechno se začne sekat tak, až je nakonec PC neovladatelné. Jedinou metodou tedy je hru vždycky vypnout, jenže videa při spouštění nejdou přeskočit, což opravdu dost zdržuje. Za to tedy padne dost procent. A když si chcete odskočit jen na chvilku, hra se ani sama nezapauzuje při přepnutí, je nutné to dělat ručně. To už dnes stařičká Mafia to zvládala lépe.

Grafická stránka věci je téměř dokonalá, hlavní (a asi jediná) věc, která se mi nelíbí, je ztvárnění vybuchujících granátů, kdy bez ohledu na povrch a typ granátu vyletí do výšky jakési mračno prachu a hotovo. Ve hře je spousta různých materiálů, se kterými by se dalo pohrát (jako vysypané cihly, staré zdi) tak, aby nějak interagovaly, ale bohužel jediné, co se při střílení do toho pohne, jsou pohozené přilby vojáků. Výhodou je, že alespoň poskytují úkryt před kulkami i tankovými střelami (a to metrové betonové zdi stejně jako tenké rozbombardované zídky). Jinak jsou i všechny modely dobře zpracovány, až na již zmíněné hlouposti jako plynové masky vypadají vojáci věrohodně, ne již tak jejich uniformy, ale zbraně a vozidla ano.

Ozvučení je vynikající, vzdáleně i blízko se ozývá střelba, spolubojovníci, když mají chvíli, něco mrmlají, ačkoliv němečtí a italští vojáci by také mohli občas řvát i něco jiného než „amerikana“, když vás potkají. Jak jsem říkal již několikrát, ozvučení není věc, kterou by dnes kdokoliv odfláknul, ačkoliv zatím se ještě nenašlo jediné, které by bylo i bez té poslední malé chybičky.

Závěrem říci co. Je tu další díl ze série Medal of Honor, který přináší nové prvky, na druhou stranu staré a zaběhané odnáší a zvláště u některých to opravdu není dobře, mění se nám to ve stereotypní a ke všemu velmi krátkou arkádu. On MOHPA byl také krátký, ale člověka to bavilo, bylo to dosti různorodé a nic se nemuselo pořád opakovat, což u MOHA nehrozí. Spravovat to uzamčenými videi a multiplayerem, nabízejícím jen několik map (z nichž jsou ještě některé vlastně mapy z kampaně) a tradiční tři mody všichni proti všem, Němci proti Američanům a získej vlajku, není dobré. Multiplayer brzy omrzí, protože napřed zabíjí všichni vás a až se naučíte mapu nazpaměť a budete umět dobře hrát, zase zabíjíte všechny vy. I za ty peníze bude u MOHA tvrdnout kvůli těm pár videím málokdo.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Minimální konfigurace:	CPU 2,8 GHz (K8/Netburst), 1 GB RAM, Radeon X1300 a vyšší nebo GeForce 6600 a vyšší
Optimální konfigurace:	CPU 2,5 GHz (K10/Core 2), 2 GB RAM, Radeon HD 2900/3870 a vyšší nebo GeForce 8800 GTS 640/512 a vyšší
Multiplayer:	Ano
Výrobce:	Electronic Arts
Homepage hry:	http://www.ea.com/moh/airborne/
Klady:	Grafické a zvukové zpracování, nápad se seskoky, možnost začít odkudkoliv
Zápory:	Krátká kampaň, checkpointování
Cena:	1120,-Kč
Hodnocení:	68%
Čeština:	Ne
Demo:	Ano
Obal:	Ano
Screenshoty:	Ano
Tapety:	Ano
Patch:	Ano
Cheaty:	Ano

Přidat komentář:

Pro psaní komentářů se musíte zaregistrovat..

2008-01-06 17:27:58

Jinak recenze mluví za vše, parádní práce

2008-01-01 21:05:50

Jeden kritický názor. Medal of Honor Airborne je už v podstatě další zbytečně vydaný díl do před lety skvěle vypadající série MoH. Jasný, máme tu nově skákání z letadla, ovšem to jako pointa celé hry nestačí, ačkoli se toho EA snažili zjevně usilovně docílit. Navíc mě byl strašně nepříjemný HUD, děs jak je situován a jak je velký.

Michael Urban 2008-01-01 19:54:06

vypada to dobre. mozna kvuli tomu koupim novek komp

Behemot 2007-12-29 16:25:38

Ještě jsem to pár hodin hrál včera (tak do šesti ) a musím říct, že to hned bylo lepší...člověk ví co kd eje, je to hned snažší atd., ale pořád to není nejlepší přístup, nutit hráče to hrát znovu. Každopádně když to člověku jde, hned je to o něco chytlavější

Tomáš Drbota 2007-12-28 18:15:53

výborná recenze

zpět