Recenze - Invizimals: Shadow Zone - (PSP)

Na hru s názvem Invizimals jste dost možná už narazili dříve. Shadow Zone pak přichází jako přímé pokračování hráčskou obcí ne zrovna dvakrát nadšeně přijatého titulu.

Původní Invizimals jsme sice nerecenzovali, ale poněvadž druhý díl myslí na tyto případy, nabízí hned zpočátku rozhodnutí, zda chcete být lovcem veteránem nebo absolutním nováčkem, přičemž každého zapojí do příběhu jiným způsobem. V našem případě jsme se stali hrdinou, zachráncem světa, spasitelem, prorokem světla a bůhvíčím ještě, ale v prvé řadě špičkovým lovcem invizimalů, který v závěru první hry, po porážce superultrazáporáka přišel o paměť a samozřejmě i všechny dosud pochytané příšery.

Invizimals, podobně jako přednedávnem recenzovaný EyePet, využívají služeb přídavné kamerky, díky níž hledáte, chytáte a ovládáte tyto tvory ve skutečném prostředí. Dojem z něj je víceméně pozitivní, neboť na rozdíl právě od EyePetu hra kromě samotných invizimalů nezahlcuje obrazovku nespočtem dalších předmětů, navíc v odfláknuté grafice a také proto, že klony pokémonů jsou zvládnuty minimálně co do animací výtečně.

Že jsme Invizimals nazvali klonem Pokémonů? Správně, jim se totiž podobají asi ze všeho nejvíce. Po celou dobu hraní vás nečeká nic jiného, než nějaké to vypravování příběhu, hledání nových potvor, lov nových potvor a následný boj s využitím nových potvor. Scénář se opakuje prakticky neustále a silný pocit stereotypu na sebe opravdu nenechá dlouho čekat.

Hledání skrytých invizimalů zralých k odchytu funguje na jednoduchém principu. Zaměřovačem uprostřed displeje přejíždíte objekty v nejbližším okolí, dokud nenarazíte na vhodnou barvu, pod níž se ukrývá právě jeden z, cituji: „starodávných tvorů, kteří obývali planetu dávno před zrodem člověka“. Následuje fáze číslo dvě, odchyt. Speciální podložku, tentokrát se čtvercovým výhryzem uprostřed, položíte na onen objekt, zvíře se zjeví a pod ním začnou rotovat dva symetrické geometrické útvary, třeba obdélníky, až se překryjí, označíte stisknutím tlačítka X a máte veskrze vyhráno. Následuje akorát krátká, mnohdy ani ne minihra, kdy svou kořist zaplácnete dlaní, vysekáváte ze zkameněliny, foukáte na ni a podobně.

Bojová část není nijak extra nápaditá a koneckonců, ani na vás neklade větší než malé nároky. Většinu duelů byste pravděpodobně odkázali vyhrát i se zavřenýma očima a rukama za zády. Průběh činí výběr invizimala, s nímž se chcete do boje vrhnout, vyhlášení zápasu a poté všechno pokračuje v duchu poněkud ochuzené bojovky. K užitku vám jsou tři útoky a sem tam občasný bonusový ve formě vyvolání zemětřesení, které oponentovi ubere značnou část životní energie a dalších živelných katastrof.

Příběhová vložka je přinejlepším hodně podprůměrná a snad ji ani nebudeme více rozpitvávat. Hrané filmečky ala Command & Conquer jsou technicky na vysoké úrovni, což však nemůžeme říci o dovednostech zúčastněných herců, jichž snad nezahlédnete více jak pět a výkony všech jsou stejně tragické, takže vzbuzují větší záchvaty nevázaného smíchu, než trampoty ruských pohlavárů v Red Alertu 3, kde ale neumělost byla spolu s humorem a nadsázkou na místě. Autoři Invizimals, zdá se, mysleli rádoby úžasné scény vážně a pohořeli na všech frontách.

Po delší době před námi stojí titul pro handheld PSP, nezaměřený výhradně na mladší skupinu hráčů, ovšem i tentokrát jsme nuceni zůstat u hodnocení řekněme střízlivějšího. Přitom je na vině nejvíce stereotyp, dostavující se už po slabé hodince hraní a žádné oživení hratelnosti prostě ne a ne přijít a částečně hloupý příběh, ale ten bychom byli v zájmu pořádného hraní schopni překousnout. Takto zůstávají Invizimals hrou vhodnou spíše pro občasné hráče, nehledající výzvu, kteří si ji zapnou třikrát do týdne na třicet minut, ale i ti by měli o investici silně zapřemýšlet.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5