Recenze - Gemini Rue

Existují velké firmy se stovkami zaměstnanců, kteří dlouhé roky pracují na obsáhlých titulech s dokonalou grafickou stránkou, rozlehlým otevřeným světem, nespočtem postav k interagování, škálou dopravních prostředků, rozvětveným systémem odemykání nových schopností a dovedností, možností efektivního krytí za překážkami při přestřelkách s nepřáteli disponujícími chytrou AI, atd. A pak jsou zde malá nezávislá studia, tvořící především kvůli zábavě, neomezenosti diktaturou vydavatele, přinášející perfektně hratelné kousky. A pak je tu Joshua Nuernberger…

Posledně jmenovaný se naštěstí pro nás nespokojil s tím, jak vypadá většina dnešních adventur, v nichž řešíte (ne)logické úkoly stylem: „Když mi pomůžeš, udělám na oplátku já něco pro tebe,“ v nikdy nekončícím cyklu, rozhodl se na to jít po svém a určitě došel k prosté pravdě – co si naprogramujete sami je nejlepší. Základní stavební kámen dnes ve všech pádech skloňované hry, Gemini Rue, byl položen.

Autor pracoval s freewarovým nástrojem pro tvorbu adventur AGS (Adventure Game Studio), sám napsal příběh, vytvořil vizuální stránku, vymyslel hádanky a vše zakomponoval do stoprocentně fungujícího celku, který si co do atmosféry temného světa, v němž se odehrává, v ničem nezadá s kultovním snímkem Blade Runner, natočeným na motivy příběhu slavného spisovatele science-fiction, Philipa K. Dicka, režisérem Ridleyem Scottem.

Zhostíte se rolí dvou ústředních postav, žijících v ne příliš velké sympatie budící budoucnosti, jejichž osudy se vzájemně proplétají. První je bývalý nájemný vrah, Azriel Odin, utíkající před vzpomínkami na válku a minulé povolání, toho času pracující pro policejní složky Offworldu. Protože heslo „pomáhat a chránit“ bere o špetku jinak, než řadový pochůzkář s pupkem plným koblih, organizovaný zločin v podobě Boryokudanské mafie se před ním jen třese a nejvyšší představitelé by ho nejraději viděli zahrabaného šest stop pod zemí, poněvadž rychlost, jakou eliminuje jejich přívržence, začíná být neúnosná. Nehledě však na překážky v cestě, snaží se především najít svého mladšího bratra a odvézt ho někam, kde by mohl zabíjení konečně doopravdy pověsit na hřebík.

S Alphou-Six se seznámíte hned po spuštění hry. Připoután na lůžko k němu hovoří trojice doktorů v bílých pláštích. Procedura vymazání paměti netrvá dlouho, Alpha-Six se posléze probouzí v několikapatrovém komplexu nazývaném Center 7, nemá nejmenší tušení, kdo je, kde se tu vzal a co po něm vůbec kdo chce. Procházíte do světlých barev orientované stereotypní místnosti, zkoušíte komunikovat s dalšími chovanci, ale nedozvíte se vskutku mnoho. Snad jen, že Alpha-Six si dřív nechal říkat Charlie, každého v podivném vězení cvičí v jiných dovednostech, většina má strach z dokončení pověstmi opředené závěrečné zkoušky a vzpomínky vzaly za své, protože jste věděli, jak utéct. Jak to ale vypadá, rozhodné nešlo o poslední zrealizovaný únik…

Pakliže čekáte revoluci na poli agenturního hraní podobnou Fahrenheitu nebo Heavy Rainu, musely vás z omylu vyvést okolní screenshoty. Z nich je též patrná druhá věc – Gemini Rue se vydává směrem přesně opačným, zpátky od doby, kdy špičku žánru představovaly série s Indianou Jonesem, či Guybrushem Threepwoodem, což u některých z vás jistojistě vzbudilo rozpaky, ale nebojte, byť tituly v podobném stylu dnes už prakticky nevznikají, neznamená to, že by onou špičkou nemohly být. Navíc, Gemini Rue špičkou bez jakékoliv nadsázky rozhodně je, takže odpůrci, přestaňte hanobit její dobré jméno, videoherní pamětníci, jásejte dál a pojďme společně blíže nahlédnout, co v produktu, jenž z oficiálních stránek pořídíte doslova za pakatel, naleznete.

Ovládání hratelných charakterů probíhá skrze klasické point-and-click rozhraní, což zde ovšem neznamená zažité užití levého tlačítka pro chůzi, pravého pro prohlédnutí interaktivního místa, apod. Respektive levé stále slouží k chůzi, ale pravým otevřete malou přehlednou tabulku, sloužící zároveň jako inventář a nabídka interakcí. Lze „použít“ ruku, nohu, ústa a oko. Předměty přitom samozřejmě nebudete olizovat, ale ke komunikaci s lidmi je podobné zařízení, obvykle umístěné na hlavě, vcelku vhodné.

„Noha“ je veskrze nezvyklá funkce a minimálně ze začátku, než si zvyknete, zcela jistě na několika místech strávíte pár minut dumáním na důmyslným řešením dané hádanky a až vás napadne, proč jste nevyšplhali k u stropu visícímu drátu elektrického vedení za pomoci prohlubně ve zdi, kam stačilo chodidlo strčit na pomoct si tak o půl metru vzhůru, budete si chtít dát facku.

Sem tam vám po ruce bude i druhý charakter, po splnění role se sice stane znovu nehratelnou vedlejší postavou, avšak co byste dělali bez štíhlé dívky, která dokáže prolézt malou dírou, skrz niž se mohutnější Azriel nedostane, nebo naopak bez svalnatého kamaráda z posilovny, jestliže Alpha-Six sám nepohne těžkou skříní?

Oprostit se od bizardního používání nesmyslných předmětů na ještě nesmyslnější předměty kvůli nesmyslnému řešení nesmyslného úkolu zvládl autor více než skvěle. Naprosto každá situace má striktně logické zdůvodnění i řešení, jež průměrně inteligentního člověka napadne nejdéle během pár desítek vteřin. Narazíte na zamčené dveře? Odemkněte je paklíči (případně vykopněte). Hledáte adresu určité osoby? Využijte služeb všudypřítomných terminálů. Počkat, nemáte přístupovou kartu? Zkuste si ji od někoho vypůjčit. Jdou po vás nebezpeční ozbrojenci? Máte přeci pod kabátem schovanou pistoli, ne?

Právě střelba je v žánru velice nedostačujícím prvkem, zde si jí ale užijete dostatek. Tedy, hrou se neprostřílíte od začátku do konce, devět desetin náplně pořád zabírají dialogy a řešení hádanek, ale z některých situací se holt nevykecáte. Plusem je důraz na taktiku. Oba hlavní hrdinové jsou stále jenom lidé a kulka v hlavě jim rozhodně dobře nedělá, proto obvykle zalezou do zákrytu, odkud vykukujete a opětujete palbu. Ku prospěchu vám je možnost lepšího zaměření, po jehož úspěšném provedení dostanete protivníka jednou ranou, ale i tento způsob má svá rizika v podobě delšího opuštění bezpečného prostoru za překážkou, takže vás nepřítel dokáže lehce sejmout. V světě Joshui Nuernbergera zkrátka nic zadarmo nedostanete.

Grafiku jsme nakousli dřív a dala by se charakterizovat jedním slovem – unikátní. S dnešními technologicky vyspělými tituly ji srovnávat nemůžeme, vždyť výčet rozdílů mezi ní a třeba připravovaným Battlefieldem 3 by trval asi sto tisíc let, ale má své specifické kouzlo podtrhující krásnou stylizací hutnou temnou atmosféru světa, ve kterém není radost, štěstí, ani jiné pozitivní pocity a právě ono vizuálno nejvíce svědčí o tvůrcově fascinaci Blade Runnerem. Znalcům filmu jeho název vyvstane na mysli neprodleně po spuštění a bude je provázet až do konce a kdyby náhodou v průběhu zapomněli, připomene se jim prvky, jež si Joshua ze snímku vypůjčil. Nic z toho ale neznamená záporné body, nebo že je Gemini Rue prostým klonem uznávaného filmu, spíše natrefilo na správnou a atraktivní vlnu.

Co se týče ozvučení, nemohu vytknout sebemenší věc. Je naprosto profesionální. Hádáte správně, tvoří jedinou složku hry, kterou zajistil vydavatel. Hudební podkres jde ruku v ruce s grafikou a jako celek fungují bezchybně. Dabing postav je přirozený a nepokulhává za ostatními aspekty ani v nejmenším a to do takové míry, že vás při rozhodnutí na čí stranu se přidáte, hravě přesvědčí postava, jenž vám vlastně celou dobu říká akorát lži a odhalíte ji až ve chvíli, kdy skončíte pevně přivázaní k železné trubce, ale… je to fajn. Kdy naposledy s vámi někdo podobným způsobem vypekl?

Závěrem bych se rád vrátil zhruba do první třetiny článku. Pakliže jste čekali revoluce v adventurním hraní, napsal jsem, musely vás z omylu vyvést okolní screenshoty. Hra revoluci skutečně nepřináší, ale vyzdvihuje něco jiného, možná i lepšího, díky čemu by agentury mohly přestat být upadajícím herním odvětvím pro malé skupiny lidí, co rádi dobrovolně potrápí mozkové závity. Ukazuje totiž, že k vytvoření dobrého titulu není potřeba nový engine a dvě stě padesát pracantů, ale stačí jeden nadšenec se spoustou odhodlání a v neposlední řadě uvědomění si, že sci-fi příběh lze realizovat i bez epických vesmírných bitev, meziplanetárních děl, šedivých mužíčků, světelných mečů a kapitána Kirka.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Minimální konfigurace:	Procesor 1,5 GHz, paměť 512 MB RAM, 32 MB Grafická karta
Multiplayer:	Ne
Výrobce:	Joshua Nuernberger
Homepage hry:	http://www.wadjeteyegames.com/geminirue.htm
Hodnocení:	90%
Čeština:	Ne
Demo:	Ne
Obal:	Ne
Screenshoty:	Ne
Tapety:	Ne
Patch:	Ne
Cheaty:	Ne

Přidat komentář:

Pro psaní komentářů se musíte zaregistrovat..

Martin Paytok - Redaktor2011-03-30 15:16:23

Vážení čtenáři, pokud narazíte, jakože určitě narazíte, v textu na slovo agentura, představte si prosím místo něj adventura. Automatická oprava Wordu zase jednou zavinila pár šotků.

zpět