Recenze - EyePet – zvířátko na baterky (PSP)

Ne každý člověk si může do domácnosti pořídit zvíře. Ať už kvůli místu, kde žije (bernardýna si do garsonky nastěhuje jen úplný magor… do psů…), nebo třeba kvůli zdravotním komplikacím. Někdo se pak spokojí s prachobyčejným tamagotchi za pár korun, když ale drobná hračka s digitálním displejem a třemi tlačítky přestane uspokojovat touhu opečovávat v podstatě neexistujícího tvora, musí na její místo nastoupit něco uvěřitelnějšího a svým způsobem i hmatatelnějšího.

EyePet pro handheld PlayStation Portable se řadí mezi simulátory chovu zvířecího mazlíčka a cílí především na mladší hráče nebo alespoň ty, jimž ke štěstí stačí méně než boj s mimozemskou invazí a pumpování emzáků do genitálií. I když jistá spojitost s emzáky existuje i zde. Ke spuštění a hraní EyePet je nutné vlastnit PSP kamerku, která se ke konzoli připojuje externě, pomocí portu, kam obvykle strkáte USB kabel, čili na horní stranu přístroje. Věc to není zrovna nejlevnější, ale bez ní si recenzovaný titul zkrátka a jednoduše nezahrajete a i kdyby to šlo, byla by hra minimálně poloviční.

Hned po spuštění si založíte profil a ihned vytvoříte potvůrku dle svého gusta, s níž budete trávit volný čas. Slovo potvůrka je užito zcela záměrně, neboť právě odtud pochází narážka na emzáky. Zvířátko není obyčejný pes, kočka, či andulka, vypadá spíš jako neznámý druh kočkovité šelmy, zkřížený se slonem, veverkou, opicí, Freddym Mercurym, Vetřelcem a Frodo Pytlíkem. Však na okolních obrázcích vidíte sami. (Pakliže autor článku urazil existující živočišný druh, neváhejte ho žalovat.)

Po vytvoření mazlíčka, respektive navolení barvy srsti, už přecházíte do stádia, kdy si budete užívat všechnu srandu. Tedy, hned po dlouuuuhém loadingu, zdlouhavém úvodu, vysvětlení ovládání a spoustě omáčky okolo od Profesora. Profesora s velkým P, světového odborníka na EyePety. Právě tady padá naděje, že si hru užijí netrpěliví lidé a učebnicoví cholerici, poněvadž veškeré profesorovo okecávání nejen při tutorialu, ale i u každé hratelné minihry, dokáže rozzuřit (případně uspat) i otrlého adventuristu, jenž si navíc místo večerníčku pouští dennodenně Tarkovského Stalkera.

Prostředí, v nichž může zvířátko skotačit, obecně rozdělíme na dvě. „Venkovní“ a „vnitřní“. „Uvnitř“ znamená v jakémsi pokojíku, kde má patvor pelech, převlékárnu (po vypnutí a zapnutí hry dostáváte nové oblečky a čepice), koupelnu (nechybí sprcha, fén, ani hektolitry šamponu), rámečky na zdech, kam nahráváte pořízené fotografie, nebo třeba výtvarný koutek, kde poprvé dochází k zajímavému využití kamery. EyePet vlastní sešit a barevnou tužku (doslova, kreslí totiž celou škálou barev) a umí namalovat dvě věci – auto a loďku. A neumí je ani tak namalovat, jako obkreslit podle vzoru. Ten mu poskytnete vy.

Na bílý papír nakreslíte výrazným psacím prostředkem (nejlépe černým fixem) jednoduchý model jednoho z oněch dvou dopravních prostředků, přesně podle profesorových pokynů, vyfotíte ho a roztomilý chlupáč ho posléze nakreslí do virtuálního sešitu. To ale samozřejmě není všechno. Vyberete z mnoha materiálů vám sympatický, například dřevo, a z dvourozměrného nákresu vystoupí plně 3D model onoho auta (lodě). Potíž bohužel nastává, když vaše kresba není dostatečně výrazná, svěřenec načrtne jen to, co „vidí“ a vznikají opravdu podivné, byť trojrozměrné, modely, které se sice snaží za jízdy alespoň částečně levitovat, ale výsledek spíš připomíná jízdu vozidlem s policejní botičkou na jednom kole.

„Venkovní“ prostředí navštívíte výhradně za pomoci kamerky. Snímá reálné prostředí a mazlíček se jejím prostřednictvím dokáže pohybovat po stole, posteli, ulici, čemkoliv. Jenom musíte mít neustále v zorném poli speciální podložku, bez ní se váš malý kamarád uzavře do bubliny a bude pouze poletovat po obrazovce. Aktivity „venku“ jsou asi stejně rozmanité jako „uvnitř“. Tamagotchi obvykle ohlásí, pokud je zvíře nemocné, v EyePetu mu rentgenujete orgány a Profesor následně určuje, kterážto činnost je momentálně nejvíce prospěšná. Krom již zmíněného ježdění v autě, potažmo na lodi, se můžete věnovat hraní ne zrovna ideálně vyřešeného bowlingu, o poznání zábavnějšímu rybaření, podivné poskakování na trampolínách a chytání balonků nebo zahrádkaření. Poslední zmiňované mimochodem probíhá tak, že zároveň zaléváte kytku a ovládáte zvíře, jehož úkolem je odrážet nájezdy krvelačných radioaktivních supermutantských brouků. Bez nadsázky! Vážně… Ehm…

Z grafického hlediska je EyePet poněkud rozporuplný. Zatímco animace a provedení zvířete jsou na vysoké úrovni, předměty objevující se během miniher autoři poměrně odflákli. Podobně i „vnitřní“ prostředí, které hraje zářivými pozitivními barvami, ale taková voda ze sprchy vesele protéká skrz vašeho mazlíčka, jakoby tam vůbec nestál. Podobných věcí bychom mohli najít celou řadu.

Ve výsledku se EyePet nejeví být úplně ideální náhradou za opravdového čtyřnohého kamaráda, mladší hráče by ale mohl na nějakou dobu zabavit, jen je potřeba překousnout profesorovy komentáře, sem tam až ukrutné nahrávací časy a doufat, že hrátky s virtuální poloopicí, její rentgenování, krmení, koupání a další činnosti, udrží mladšího sourozence nebo ratolest u PSP alespoň natolik dlouho, abyste stihli dohrát nějakou plnohodnotnou velkou hru, kterou simulátor mazlíčka nikdy nebude.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5