Recenze - Dragon Quest VI: Realms of Reverie (3DS)

Vývojář: Square-Enix Vydavatel: Nintendo Vydavatel v ČR: Conquest Lokalizace: Původní Multiplayer: Ne Oficiální stránky: Odkaz

Po remaku jednoho z prvních dílů „Legendy o Zeldě“ tu máme recenzi na předělávku jednoho z dílů další oblíbené RPG série. Tedy, spíš JRPG, jímž šestý díl Dragon Quest, stejně jako všechny předchozí, bezpochyby je. Původní verze vyšla před šestnácti lety na japonskou variaci na známý SNES a její prakticky jen lehce upravený port pro Nintendo DS (DSi, 3DS, jakékoliv další DS) si ponechal retro nádech příhodný pro podobné hry.

Hned začátek hry překvapí vhozením hráče přímo do děje a na malý moment si tak vyzkoušíte, jaké to je prozkoumávat okolí se skutečným vysokolevelovým charakterem. Bohužel, zůstane jen u toho prozkoumávání a pár dialogů, načež se setkáte s hlavním überzáporákem a po krátkém in-engine videu se náš hrdina probudí z divokého snu ve Wavers Peak, své rodné vesnici. Hra vás ale sotva nechá vydechnout a při plnění zdánlivě fádního úkolu se najedenou ocitnete v jakémsi snovém světě, existujícím paralelně se skutečným. Oba jsou přitom vzájemně propojeny a v průběhu hraní nezřídka kdy přecházíte z jednoho do druhého.

Přestože se Dragon Quest na příběhové pozadí nikdy výrazněji neorientovaly, zde se tvůrcům podařilo vykouzlit perfektně fungující svět, ve kterém je místo nejen pro hlavní příběhovou linku plnou zvratů, ale narazíte i na příběhy odvyprávěné během plnění vedlejších úkolů, což napomáhá dobrému dojmu z žijícího světa.

Hratelnostně jde o nejklasičtější z nejklasičtějších JRPG a tomu odpovídá i audiovizuální stránka. Na svůj charakter nahlížíte z ptačí perspektivy, přičemž trojrozměrné prostředí je vyvedeno vcelku jednoduše (zůstává ovšem stále atraktivní) a pohybují se po něm 2D postavy, podobně, jako třeba v MMORPG Ragnarok Online. Ale jedno po druhém – váš hrdina pobíhá po rozlehlých lokacích, zahrnujících města, vesnice, jeskyně, planiny, zkrátka na co si jen vzpomenete a plní úkoly především bojového rázu. Mezi lokacemi se pak pohybujete prostřednictvím přesunů po mapě ve stylu starých Falloutů.

Bojujete skutečně často (vše probíhá dobře známým tahovým způsobem á-la Pokémoni), protože na odpor žádající si tasení meče nenarážíte jen během snahy o zdárné splnění questů, ale především právě při přesunech po mapě, poněvadž v průběhu postupu narážíte na náhodná setkání s nepřátelsky laděnými oponenty a to skoro pořád, takže vám za chvíli už cestování slušně leze na nervy. Naštěstí je vám ale od určité fáze hry ku pomoci skupinka pomocníků, kterých lze mít v partě až devět. Bojů se však aktivně účastní vždy pouze čtyři. Pakliže ale jeden z vašich soukmenovců padne, je možné ho okamžitě nahradit jiným.

Z pokořených nepřátel samozřejmě sbíráte zkušenostní body, čímž si zvedáte level a sem tam nějaké to vybavení, které ale není problém najít v obchodech. Volba povolání se též odemkne až v době, postoupíte dostatečně daleko a lze ho libovolné měnit nejen u hlavního hrdiny, ale i u všech členů party. Je jasné, že se nejvíce vyplatí zvyšovat úrovně pouze jednoho povolání u každé postavy, abyste se rychleji dostali k lepším schopnostem, jež vám hraní značně zpříjemní. Vyvážená skupina bojovníků je základem úspěchu.

Technické zpracování neurazí, ale ani vyloženě nenadchne. O grafice už jsme něco málo naznačili výše a je pravda, že v dnešní době už působí značně zastarale a do jisté míry i tuctově. Podobně ztvárněných titulů nalezneme už jen na internetu zdarma ke stažení celou řadu. K podobným JRPG, pokud zrovna nejde o Final Fantasy, to ale prostě patří. Navíc v Dragon Questu narazíme na už proklamované obrovské množství nejrůznějších prostředí a pocit déjá-vu je tak pasé. Zajímavé je rozdělení obrazu na oba displeje. Přepážka mezi nimi možná působí jako poněkud rušivý element, čili by bylo lepší ponechat na jednom například statistiky, nebo minimapu, ale zase takhle máte větší rozhled a při soubojích už najdou uplatnění obrazovky obě.

Rozhodně zamrzí absence dabingu. Kvanta textu, která v případě zájmu pročítáte pomalu dokážou konkurovat prvnímu S.T.A.L.K.E.R.ovi a mnohdy vás dialogy unavují a nudí. Zvuky hry jsou veskrze vzato poměrně jednoduché, o to víc potěší chytlavý hudební motiv, jenž sice nepatří ke špičce, ale alespoň se dá poslouchat a nedovádí člověka k šílenství.

Závěrem je nutné položit otázku: Má Dragon Quest VI: Realms of Reverie co nabídnout dnešnímu hráči? Příznivci žánru určitě křičí, že ano, jenže nikoho jiného titul nejspíš nenadchne, přestože má obsahu na rozdávání a přináší zábavu na dlouhé hodiny hraní. V době Nintenda 3DS po něm nejspíš ale ani příslovečný pes neštěkne.

Rozlehlost a živost herního světa, přechody do paralelní sféry, zábava na desítky hodin
.
Na dnešní dobu možná už trochu moc retro, absence dabingu a tedy zdlouhavé dialogy, otravná náhodná setkání

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5