Recenze - Deus Ex: Human Revolution – Pán sám

Vývojář: Eidos Interactive Vydavatel: Eidos Vydavatel v ČR: Cenega Lokalizace: Původní Multiplayer: Ne Oficiální stránky: Odkaz

Návraty po letech, reinkarnace a remaky starých dobrých titulů, které tenkrát uměli říci, co znamená pravé hraní, se dnes stávají přebytkovým zbožím. Nikomu by to nevadilo, kdyby alespoň z poloviny napodobily původní předlohy. Ve většině případech vznikly nehratelné, tuctové a celkově zmrvené programy, které akorát potopili tehdejší slávu originálů. V Eidos Montreal ignorují nezdary a pokoušejí se o zmrtvýchvstání legendy všech legend, hry, jejíž herní mechanismy přepsaly dějiny, hry, která do teď exceluje vysokým počtem fanoušků... Božský Deus Ex zanechal v recenzentech a hráčích celého světa nezapomenutelný zážitek. Doufejme, že se v jeho šlépějích vydal i nově vydaný třetí díl, Deus Ex: Human Revolution.

Nacházíme se ve světě budoucnosti plného nových možností. Rok 2027 přináší inovace do lékařství a výpočetní techniky. Nanotechnologie zažívají v obou odvětvích boom, a proto si mohou lékaři dovolit amputovat lidem ruce, nohy a nahrazovat je lepšími hi–tech protézami. K čemu oči? Lépe se lidem žije s nanovizemi. Mozek se vždy řadil mezi hlemýždě, a tak jej lékaři osadili výkonnými mikroprocesory, které řídí činnost těla.

Náš hlavní hrdina Adam Jensen se pustil do křížku s teroristy, kteří obsadili firmu Sarif's Industries, jež se zaobírá sci–fi implantáty. Při akci nejenže zdevastovali velkou část podniku a zabili Adamovu přítelkyni Megan, ale navíc poslali našeho spasitele na onen svět. Alespoň o tom byli přesvědčeni. Poněvadž lidskému organismu nesvědčí díra v hlavě a rozsápané končetiny do morků kostí, nesmí se otálet s opravami pomocí technických „udělátek“.

Jelikož se Adam nacházel ve velmi vážném stavu, dotáhla se jeho rekonstrukce do extrému, a proto navenek připomíná spíše model terminátora než člověka. V prvních minutách jeho comebacku jsme dokonce očekávali, že zvolá frázi: „I am back“. Po šesti měsících se stává čilým jako rybička před krmením, a proto chce nalézt odpověď na otázku: „Co to k čertu bylo?“, a protože cesta ke konci zarostla trnitým keřem růží a velmi se klikatí, uhneme od ní.

Pokud výše položený text vyzněl mírně sarkasticky a zmatečně, ba dokonce hanlivě, je nutné podotknout, že se příběh v novém Deus Ex vyvíjí postupně v dobře odměřených dávkách. Způsob vyprávění dodává větší dynamice a poutavosti. Díky jeho výtečnému zpracování nás nenechal na pochybách o jeho kvalitě a vnitřní myšlence.

Svojí troškou k povedenému příběhu přispívají i perfektní dialogy mezi postavami. Excelují jak obsahem, tak i přidaným dabingem. Do rozhovorů lze hojně zasahovat a měnit tak jejich průběh. V možnostech výběrů odpovědí na otázky neexistují negativní a pozitivní věty. Jejich podstata tkví ve faktu, kam se hráč chce dostat, kam směřuje a jaké informace potřebuje. V pokročilých levelech lze i zkoumat duševní stav tázaného, ba i jeho povahu, a dle toho pak usměrňovat chod rozhovoru za účelem úspěchu.

Tento tah v nás zanechal jen úžas, protože celý systém ještě nadmul atmosféru vyprávění hlavní dějové linie a navíc nás zatlačil gigantickou vlnou emocí do židle, odkud jsme pouze zírali na psychologickou hloubku cítění aktérů.

Pokud se dají nazvat příběh, texty a dialogy jako famózní, tak již nenacházíme vyššího výraziva pro pojmenování špičkového designu prostředí a charakterů. Naprosto jedinečný a úchvatný návrh světa v letech 2027 s námi cloumá doteď a nenechá nás pořádně vynadívat a volně vstřebávat. Z jedné strany se zde nalézá čistá a bezstarostná budoucnost v čele s nanotechnologiemi a z druhé rozvracející se společnost díky rozrůstajícím se nepokojům, prohlubující se majetkové rozdíly mezi lidmi a s tím spojené rozšiřování podřadných slumů. Jako nahlížení na futuristický obraz planety Země za 16 let. Takto procítěnou sociologii nezvládne vytvořit ani sám Andrzej Sapkowski (a že je to nějaký machr na podobnou problematiku). Světu Deus Ex se jednoduše nedá neuvěřit.

Charaktery si zde žijí vlastní život. Pracují, chodí domů, baví se v klubech, seznamují se na ulici, vyhýbají se bezdomovcům, kteří se krčí u hořícího barelu nebo kteří vyhledávají zbytky potravy v odpadkovém koši. Pomocí Eidos Montreal se nám dostane lepší vize o budoucnosti než u sebelepší kartářky.

Krom jejich činnosti, která netkví v pouhém postávání, nás okouzlila různorodá soustava vlastností a charakteru jednotlivých NPC (alespoň u těch, kteří prohodí více než jednu předdefinovanou větu). Ne každý totiž reaguje na stejný postup rozhovoru podobným způsobem jako jiný a to činí ze všech postav ovládaných počítačem unikáty, které se nám vryjí do paměti. I Adam Jensen patří k herním postavám, které z hlavy nevytěsníme ani po několika letech. Náš kyborg je totiž těžký frajer s brýlemi, pláštěm a skvělým hlasem drsňáka.

Nelineární postup a plná moc hráče nad výběrem strategie. Jedná se o dvě základní hesla Deus Ex, která samo sebou platí i pro třetí přírůstek do série. I když herní prostředí mate svým level designem (městská zástavba), který bychom očekávali v kdejaké FPS od Infinity Ward nebo DICE, tak existuje hned několik odlišných způsobů, jak se lze dohrabat k cíli své činnosti. Hra nám nebrání v bezhlavém prostřílení se davem, které v dnešní době v každém titulu hraného z první osoby, a proto se nám nabízí daleko lákavějšího mechanismu.

Proč se neplížit jako zloděj a chladnokrevně zavraždit své oběti pomocí čepelí ze zálohy nebo ještě lépe se vydat cestou mírumilovného agenta, který své oběti maximálně omráčí a zůstane bez povšimnutí, anebo ještě lépe stát se nedetekovaným, stát se absolutním duchem, dokonalým infiltrátorem, jehož bitevními poli jsou větrací šachty a zbraní nejsilnějšího kalibru neslyšná chůze.

Zní to skvěle a daleko skvěleji to funguje. Mnohem více se nám líbilo, že za neplánované uhnutí od strategie, nás nikdo nepeskuje ani neosočuje. Chceme vyjít ze stínů a tasit proti vojákům revolver? Proč ne! Zde je to skutečně možné. A nemusíme se bát různé penalizece typu: Mise nesplněna! Vrať se o pořádný kus zpátky! Zde tkví pravá síla Deus Ex: Human Revolution a tímto si získá celé masy hráčů.

Ať se zvolí taktika jakákoliv, tak v každém případě přijde vhod integrovaný krycí systém, který vyhovuje klasickým standardům. Bez problémů se Adam plíží podél zdí, přeskakuje mezery mezi bariérami nebo těsně obejde objekt. Bohužel náš supervoják nedokáže přeskakovat předměty a následně skrýt svou polohu, avšak místnosti grafici zkonstruovali, aby se plně využilo konkrétně umožňovaných pohybů.

Jelikož se nacházíme na virtuálním rozlehlém hřišti s neomezenými možnostmi, jistě nám neuškodí přítomnost rozsáhlého RPG systému vývoje postavy. Díky různým upgradům se stáváme neviditelnými, imunními vůči toxicitě nebo i neslyšnými tichošlápky. Míst, kam se uspořádávají našetřené dovednostní body (zde praxis), se ve vylepšovacím stromu nachází dostatek, a proto není radno rozsypávat je jen tak bez rozmyslu. I když body prodávají i na klinikách za kredity (moc kreditů), stejně se nedají vynaložit na vše.

Jako všude a vždy se i nyní podíváme do nespočtu obchůdků se zbraněmi a vybavením. Počet předmětů ke koupi se dá označit za bohatý, a proto neurazí ani vybíravé nátury. Do nákupního košíku se nám občas vnutí i tzv. Cyberboost, kterých se vypotřebuje skutečně mnoho, pokud využíváme speciálních funkcí, které nám propůjčila věda a lékařství.

Nikdy nám plynutí hlavní dějové linie nebrání v plnění vedlejších questů, které se dají označit za rozmanité a originální. Jindy zruinujete drogového dealera, podruhé pomůžete lehké děvě v nesnázích nebo shodíte padoucha ze střechy domu anebo usvědčíte mordýře z chladnokrevné vraždy. Při jejich plnění nás táhlo odhalování skrytých zákoutí temných mini–story a posléze jejich rozuzlení. Vskutku se i tato část tvůrcům výtečně vydařila.

Samotný herní zážitek zůstává bez ztráty hodnocení, jelikož se jedná o jedinečnost a čistotu, které se již dlouho nedostalo do optických mechanik a pevných disků, avšak obstojí titul i po technické stránce?

V dnešní době se grafické zpracování jednotlivých virtuálních děl hodnotí jako věc vkusu a uzavřené subjektivnosti, avšak některé standardy, pod které by autoři neměli klesat, neustále existují. Eidos Montreal balancují na hraně. I když level design prostředí vypadá úžasně, potýká se s technickými nedodělky. Mluvíme zejména o horším stínování a osvětlení, jež příliš nevyniká.

Dále se někdy krkolomně chovají modely postav při animacích, které se různě trhají. Uvítali bychom i lepší optimalizaci, protože v kritických situacích klesá (respektive roste) framerate o padesát snímků za vteřinu. Nicméně musíme vývojáře pochválit za fakt, že si hru užijeme i na průměrných noteboocích (při radikálním ořezání většiny nastavení). Při vývoji se nezapomnělo ani na moderní nastavení jako post–processing, teselaci nebo SSAO. A neduhy s neplynulým během hry odpadne u průměrných počítačů s dedikovanou grafickou kartou mladší jak 4 roky a procesorem postaveným alespoň na jádře Deneb, Clarkdale, Wolfdale nebo Callisto (průměrná součástka).

Před nedávnem se vývojáři vyjádřili k AI nepřátel v Deus Ex. Nepovedla se totiž dle jejich představ, avšak i tak představuje velmi důstojného protivníka. Vojáci se kryjí a ženou se za každým nepohodlným zvukem nebo pohybem, nicméně ignorují některé hráčovi prohřešky, avšak v takové míře, která žádným způsobem neohrožuje hratelnost nedostatkem inteligence ani jejím přebytkem.

Zvukový projev nádherně dokresluje atmosféru budoucnosti a zároveň stealth misí. Pochvalu si zaslouží také úžasný dabing postav. Herci realistickým způsobem vyjadřují emoce v aktuálních situacích. Tím se dokazuje pečlivé selekce dabérů ze strany vývojářů.

Žijeme v časech, kdy herním platformám a počítačům vládnou nekompromisní next–gen tituly. I když se u každého druhé setkáváme s propracovanými technologiemi zobrazovaní vytvořených scén, tak jim chybí mnoho věcí, které dělají hru hrou a novou generaci novou generací. Žádné pokročilé stínování, větší počet polygonů nebo více filmových efektů nedokážou nahradit nezapomenutelný zážitek ze skvělé hratelnosti, která dodává dílu smysl a myšlenku, jež je jedinečnou a jež v posledních letech vyprchává z virtuálního umění. Naštěstí námi recenzovaná hra nespadá do klasického mainstreamu.

Při hraní Deus Ex: Human Revolution jsme prožívali jen dobré pocity. Ani na chvíli jsme se nezastavili nad nedodělkem či skřípancem. Prvotní strach z neúspěchu a potopení původní slávy, však nový přírůstek obavy schopně rozprášil a převrátil do kladných hodnot. Díky své skvělé propracovanosti do nejmenších detailů působí dojmem skvěle odvedené práce, která si nezaslouží zavrhnutí. Tyhle švýcarské hodiny opravdu šlapají, jak mají.

Pokud se poohlédneme za dokonalým skloubením RPG prvků se stealth, volným prostředím, přestřelkami, příběhem a neskutečnou volností postupu, tak ani nelze připomínat maličkosti v podobě menších technických nedodělků. A proč se nad nimi nepozastavujeme a jinde ano? Kombinace tolika mechanismů totiž vytváří unikum, které se objevuje tak vzácně jako suchý hadr na dně mořském. Díky tomu si Deus Ex: Human Revolution může skutečně říkat, že patří do next–gen! Ukázal nám, že ne vždy FPS představuje synonymum pro rouru s nekonečným počtem nepřátel a bezedný zásobník. Plný počet bodů si bezpečně obhájil. Nicméně jedinou chybu přeci jenom má. Vyšel totiž ve stejný rok jako Portal 2, a proto svůj post nejlepší hry roku nejspíše nedostane.

Hrajte hru jíž teď - jednoduše a rychle zakoupit hru doporučujeme v obchode plaaay.cz.

Příběh, volnost v plnění misí, zpracování prostředí, vedlejší úkoly, dabing, RPG a stealt prvky
.
Slabší zpracování grafiky, kolísání framerate, někdy topornost animací

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5