Recenze - Dead or Alive: Dimensions (3DS)

Vývojář: Tecmo Vydavatel: Nintendo Vydavatel v ČR: Conquest Lokalizace: Původní Multiplayer: Ano Oficiální stránky: Odkaz

Poprsí. Obrovská poprsí. Vždy a všude... Nebojte, nezabrousili jste na žádnou z nespočtu stránek s erotickým obsahem (nebo jste právě naopak navštívili stránku bez erotického obsahu, to jste tady pak špatně), i když musíme připustit, co se týká série Dead or Alive, nastává nám zrovna v téhle oblasti trochu sporná situace. Přeci jen nemusíte screenshoty nikterak dlouho zkoumat, abyste si všimli pro DoA typických svůdných slečen v sexy oblečcích, často zakrývajících jen to nejdůležitější, s poprsím, vedle něhož se i Pamela Anderson zastydí a objedná si další plastickou operaci. Pakliže ale sérii neznáte, vězte, že nejde o nic, u čeho byste se měli vyloženě červenat, DoA se pořád ještě řadí do kategorie klasických bojovek, akorát je zde víc na co koukat, než v jiných hrách.

Příběh prozatím posledního dílu, Dimensions, vydaného čistě pro handheld Nintendo 3DS, v sobě kloubí pro fanoušky už dávno známé události. V režimu Chronicles si projdete pět kapitol rekapitulujících dějové linky ze čtyř starších DoA titulů. Vyprávění celé story je však pojato za velmi zvláštní konec. Zatímco renderovaná videa převzatá přímo ze zmiňovaných her pod stejnou značkou jsou opravdu pěkná, in-engine filmečky jsou na tom už znatelně hůř, nemluvě o rádoby cool částech vyprávění, kdy se zúčastněné postavy nehýbou a mění se vždy pouze celá scéna, jíž pak projíždí pohyblivá kamera a má to vypadat super, jako rozpohybovaný komiks. Jenže tady hned narážíme na dva problémy. Zaprvé tento styl působí dost vtipně, protože se charaktery během dialogů nenamáhají otevírat ústa a zadruhé je strašně nudný, čemuž nahrává absolutní nezajímavost příběhu jako takového. Jen renderované sekvence tak vážně stojí za zhlédnutí.

Naštěstí se po stránce hratelnosti pohybujeme na úplně jiném levelu. Ta je vypiplaná téměř do dokonalosti, ukotví si vás, skoro jako teplé vozítko pana Garrisona, a vypustí zpátky do reálného světa až po několika hodinách soupeření s protivníky a vyzkoušení všech dostupných bojovníků a herních módů. Chronicles tvoří výše popsanou příběhovou kampaň, nechybí ale samozřejmě tradiční režim Arcade, v němž si dáváte přes držku s vámi vybranými soupeři, či velmi zajímavý Survival, ve kterém disponujete částečně se po vyhraném zápasu doplňujícím zdravím, ale pouze jediným životem, přičemž na vás neprodleně po sobě nabíhají další a další protivníci, jejichž počet může dosáhnout až rovné stovky. Na první pohled též zajímavý mód Tag oproti ostatním bohužel nijak extra zábavný není. Boj dvou proti dvěma v sobě nese nenaplněný potenciál. Kontrolu máte jen nad jedním zúčastněným a nepříliš citlivé AI má tendenci vás bez varování nahradit v okamžiku poklesnutí vašeho zdraví pod určitou mez, klidně v půlce komba.

Ovládání je vyřešeno jako v kterékoliv jiné žánrové hře. Máme tady dva útoky horním a dva dolními končetinami, krytí, plus uchopení oponenta a mrsknutí s ním o zem. Na dotykovém displeji se vám pro maximální pohodlí přehledně vypisuje seznam komb, jímž lze, pokud to stihnete, dokonce rolovat nahoru a dolů a vyvolat určitou sadu útoků pouhým prstem. Tomu je nastavena i příjemná obtížnost, přibližující se spíše oblíbenému Tekkenu, nežli třeba hardcore titulům jako Mortal Kombat nebo Street Fighter. Jenom nějak ve většině případů chybí možnost si ji přizpůsobit. Nabídku s obtížnostmi naleznete výhradně v Arcade módu a po zvolení „zlaté střední“ se nebudete stačit divit, jakou nakládačku dostanete. No a pokoušet se vůbec o rychlé klikaní na kombo listu – peklo.

Z audiovizuálního hlediska si není na co stěžovat. Tedy opět krom 3D efektu, na který jsme si stěžovali minule u Resident Evilu a předem můžeme slíbit, že si na něj budeme stěžovat i příště u Zeldy. Trojrozměrné zobrazení u tohoto druhu hry není úplně nejlepší věcí k zakomponování. Drtíte tlačítka, mrvíte se v křesle ze strany na stranu, nakláníte konzoli, přestože vám to k vítězství nepomáhá a zničehonic koukáte na displej z úhlu, ze kterého, jak si následně uvědomíte, vlastně nic vidět není. A prohrajete. S vypnutým 3D navíc znatelně vzroste framerate a gameplay se stává mnohem plynulejším. Jinak ale není co vytknout. DoA je nejlépe vypadajícím 3DS titulem, s perfektními animacemi, nádhernými, rozlehlými, částečně interaktivními lokacemi a specifickými gesty a, jak jinak, pohyby každého charakteru.

Opomenout nesmíme bonusový obsah. Zpřístupnit pětadvacítku bojovníků netrvá nijak extra dlouho, ale odemknout veškeré oblečky už ano. Připočtete možnost zavítat do jakési variace na fotoalbum, do něhož se ukládají vámi pořízené fotografie hrdinů v kvantu bojových postojů, které se samozřejmě také postupně zpřístupňují a jistá skupina lidí, takzvaných „sběračů“, má o zábavu postaráno na fakt hodně dlouhou dobu.

zábavné souboje, zajímavý Survival mód, grafické zpracování, renderovaná videa, rozmanitost charakterů a bojových stylů, početný bonusový obsah
.
jakékoliv in-enginy pokusy o vyprávění nudného příběhu, mód Tag, absence nastavení obtížnosti ve většině módů a její nevyváženost, v podstatě zbytečná přítomnost 3D efektu a pokles frameratu jeho aktivací

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5