Recenze - Assassin´s Creed: Brotherhood

Recenzovat Bratrstvo, pořádné rozšíření pro Assassin’s Creed II, které si s ničím nezadá s plnohodnotnými díly, je utrpení. Neberte to nijak zle, konverze z konzolí se povedla až moc dobře a právě největším mínusem, zmiňovaným již na začátku je to, že hru prostě ne a ne vypnout. Ono je to totiž tak chytlavé, až jsme dokázali vynechat několik hodin z našeho zdravého spacího rozvrhu, opomenout několik jídel a kdyby se nám nepřipomněla střeva, asi bychom se i protrhli. To už je ale jiná story. Nebudeme brečet nad rozlitým mlíkem, pojďme si tu šíleně návykovou jízdu hezky přiblížit.

Bratrstvo není tak úplně třetím dílem, příběhovým zasazením navazuje na díl druhý. Dosti barbarské by bylo, kdybychom vám vyzvonili byť jen střípek dějství ať už druhého dílu, či tohoto dodatku. Přeci jenom nechceme v noci potkat siluetu podivně vyhlížejícího muže, tasícího ze svého baloňáku skrytou čepel. Zmínit ale můžeme, že v Bratrstvu si to pěkně budete dál šinout již zajetými koleji, které hraničí s Dumasovými historickými romány o třech mušketýrech. Tudíž – čekat můžete slušnou dávku kvalitního příběhu, zajímavé charaktery a opravdu košatě vrstvený příběh, jež vám kousek po kousku dává ochutnat skutečně opojných chvil.

Několikaměsíční čekání se nakonec vyplatilo a můžeme si nad konzolisty jen povýšenecky odfrknout. Nejenom že nám zdarma ke krabici prskli i DLC „Da Vinciho zmizení“, také se nám pod ruku dostala notně vylepšená (graficky, efekty apod.) verze hry. Velmi povedený je potom samozřejmě i překlad v podání českého vydavatele Playmana. Jak již bývá dobrým zvykem, nic není do očí bijící a při čtení některých textů nebudete dostávat ťiky v oku, což se občas u jiných titulů stává. Oproti druhému dílu potěší značně předělaný interface, konečně nevypadající takřka identicky s tím „bedýnkovým“. Mnohem rychleji tedy uchopí hru do ruky i absolutní nováček a nebude muset tápat a luštit, co která ikonka znamená. Teď už prostě vše pěkně popsané a na míru přestavěné pro naše klávesnice a myšky.

S Eziem se tentokráte dostaneme jen do jednoho města, jimž je Řím. Jako taková náhrada toho, že máme město jen jedno, je ale to, že působí majestátnějším dojmem, než všechna města dosud v sérii viděná. Zároveň je obrovské a obsahuje v sobě spoustu atmosféry. K té navíc dopomáhají velmi dobře zřetelné památky jako jsou koloseum a další.

Z antického Říma (i když nyní spíše renesančního) se v mžiku stává parádní pískoviště pro všechny hračičky a koumáky. Město je překrásné a nabízí opravdu hodně velkou injekci těm, kterým nestačí jen hlavní příběhová linie. Samo sebou není zrovna jednoduché držet se důležitých bodíků na mapě, když máte možnost sem tam odskočit a udělat támhle tu maličkost. Kromě klasických vedlejších úkolů tu pak jsou i jakési flashbacky ukazující vám začátky Ezia v druhém díle, jež mohli fandové přečíst v některých z dvou vydaných knih. Pak tu jsou klasické „přines či zabij“ úkoly, které se ale, světe div se, hrají celkem svižně a pokud si jich nenaložíte příliš mnoho za sebou, ani si nevšimnete jejich repetetivnosti.

Nyní ale už k hlavní složce. Coby Ezio totiž v Římě podložíte chatrné základy pro celé asasínské bratrstvo tím, že z utlačovaných občanů uděláte rekruty a později z nich vycepujete skutečné mistry zabijáky. Verbování probíhá klasicky. Na určitých místech na mapě otravují vojáci jednoho desperáda, z něhož se po jeho zachránění vyklube vás přívrženec. Jak snadné. Počet rekrutů se odvíjí od toho, kolik městských čtvrtí (rozuměj věží) osvobodíte od nadvlády Borgiů. Nové asasíny pak můžete použít jako velmi účinný podpůrný tým, ten vám totiž v lítých bojích dokáže velmi snadno usnadnit situaci, z níž byste často nevyvázli dvakrát snadno.

Jako hlava celého Bratrstva potom máte na starosti organizování misí těchto vašich soukmenovců, takže pokud nebudete chtít, aby vám pomáhali z brindy, můžete je klidně vyslat do středu Evropy konat dobro. Tento postup je více než žádaný, protože za plněné mise získáváte peníze a rekruti zkušenosti. Hojně tak budete využívat veškerého komfortu naskýtající se právě z využívání dalších bratrů ve zbrani.

Výše jsme se zmínili o čtvrtích ovládaných templáři. Jakmile zabijete poručíka velícího dané čtvrti a zapálíte věž, patří daná čtvrť vám. Výhody jsou zde jasné – žádní otravní vojáci poblíž a poté taky můžete spravovat majetky v dané oblasti. Můžete nakupovat budovy pro asasínské frakce či renovovat obchody a zajistit si tak celkem podstatné slevy. Všechny budovy také vydělávají určitý obnos, který se vám ukládá v bance. Když nasyslíte dost peněž, může se třeba stát, že budete chtít koupit i celé koloseum! A jde to…

Vzhledem k velikosti města je také velmi ceněná i možnost rychlého cestování skrze kanály. I když se nejedná o kdovíjak často využívaný element, občas potěší, že nemusíte cestovat na koni přes celou mapu. I když jste dosud nemohli využít koňského hřbetu ve městě, v Bratrstvu se taková příležitost nabídne hned v úvodu hry. Na rozlehlých pláních v Římě je radost použít arabského plnokrevníka ovšem užívání koní v přelidněných místech opravdu není ku prospěchu věci. Nejenže se cítíte jako v zácpě, s koněm také můžete bez problému rozrážet „běžný civil“, a jediné co si tak vysloužíte jsou občasné komentáře těch, jež jste právě přejeli.

Navzdory tomu, že se nejedná o plnohodnotný třetí díl, dokázali jsme popsat stohy papíru a ještě nás něco čeká. Důkaz toho, že Bratrstvo je opravdu úžasně komplexní a notně vylepšené pokračování je snad dostačující. Dokonce i už tak dost vypracovaný bojový systém dostal nový rozměr a nyní máme zase o kousek akčnější zážitek ze šarvátek. Nyní jdou různá komba a hromadné popravy cyklit ještě více frenetičtěji a často pak jen zíráte, co za husarský kousek jste vyčarovali.

V krabici (či digtální verzi) je potom ještě přivařená hra pro více hráčů, která se sestává z originálních módů a neokokaných mechanismů. Vzhledem k celkové rozsáhlosti tohoto režimu jsme se tedy rozhodli věnovat samostatný článek právě multiplayeru, vězte ale, že je na co se těšit.

Čekání na PC konverzi se jistojistě vyplatilo a pokračující sága nás zase upevnila v tom, že Ubisoft má jednu z nejsilnějších herních značek pevně v rukou. Už se nemůžeme dočkat na třetí díl, který si dle všeho udrží stávající kvalitu. Dost ale koukání do budoucna. Assassin’s Creed: Bratrstvo je prostě zářez pro každého fanouška. Parádní vylepšení, další kousnutí si do příběhu a hodiny strávené v multiplayeru jsou věci, které by nás teď měly zajímat. A taky že zajímají. Co vám budeme povídat, jdeme to hrát a vy byste měli taky.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5