Recenze - Arcania: Gothic 4

Gothic je tu s námi už nějaký ten pátek. Však první díl se datuje už v roce 2003. Vývojáři z německého studia Piranha Bytes tehdy představili světu revoluční RPG, které v danou dobu rozhodně nemělo konkurenci. Náš hlavní hrdina byl svržen do bariéry a dějovou linií bylo tuto hranici, která dělila světy, prolomit. Nedočkali jsme se v porovnání s aktuálním Gothic nikterak velkých lokací, ale je třeba říct, že měli své kouzlo a možnosti, jaké nabízeli, jsou možná vůbec nejzáživnější ze všech dílů.

Druhý díl, který mnoho hráčů považovalo za méně záživný, jiní naopak za vůbec nejúspěšnější z celé série, představil nové grafické zpracování, další možnosti a svěží novinky, kterých jsme se v jedničce nedočkali. Snad i proto se zajetí fanoušci ságy neskutečně těšili na již tehdy oznámené třetí pokračování.

Ačkoli je to zjištění smutné, Gothic 3 jest považován za propadák série. Není divu, prvotní verze obsahovala nespočetné množství bugů, neuvěřitelně chyb a nedodělávek, a možná bylo lepší hru vůbec nezapínat, pakliže jste nechtěli přijít o nervy. Protože si ale studio svůj průšvih, vypustit na svět nedodělanou hru, brzy uvědomilo, okamžitě začalo na vývoji opravných patchů. Druhá finální verze Gothic 3 už se tak stala úžasnou peckou, na kterou se rozhodně nedá zapomenout. Obrovské lokace, báječný epický příběh, revoluční množství možností hry, skvělé zpracování a fascinující grafika. Gameska dokázala jen málo koho nechat vůbec chladným.

Nicméně výše zmiňovaný problém nadělal více neplechy, nežli užitku. Gothic 3 se stal vůbec nejméně prodávaným dílem nezapomenutelné série a vydavatelství JoWooD nehodlalo takový pokles prodejnosti ani distribuci tak šílené hry tolerovat. Se společností Piranha Bytes tedy rozpoutalo vztahy. Studio ztratilo svá autorská práva na značku a na novém čtvrtém pokračování tedy nemohlo pracovat.

Arcania: Gothic 4 tedy přešla pod záštitu mladičkého studia Spellbound. Fanoušci měli právem obavy o sérii, obzvlášť když už ji netvořili báječné Piraně, které následně představili fenomenální RISEN. Jak si tedy nový vývojářský team dokázal s Gothicem poradit? Co nového přinesl a co zůstalo zachováno? To si povíme v následujících řádcích.

Autoři na samotný počátek hry nevsadili příliš dobrou kartu. Tak jak jsme totiž byli zvyklí z předchozích dílů, jsme se nedočkali rychlého poznávání nového světa. Úvodní deseti-minutovka tak náleží animaci pomateného krále Rhobara II., kdesi v podzemních dolech a skalách, jejichž prostory navštívíme za hru hned několikrát. V nepřehledném prostředí s divnou atmosférou pobíjíme první potvory, abychom se mohli probudit ze snu, v těle bezejmenného hlavního hrdiny.

I když se možná z počátku tento sen zdá jako divný a nesmyslný, vcelku rychle hráči jeho pointa dochází. Nicméně, nyní se nacházíme v úvodní vesničce, kde nás čekají také první úkoly. Hlavní hrdina čeká se svou milou děťátko. Protože s otcem, pánem vesnice, nemají příliš dobré vztahy, rozhodnou se odejít z ostrova do nové země. Ještě před tím si ale náš hrdina musí svou lásku vzít, k čemuž potřebuje svolení právě jejího otce. To rozhodně nebude nikterak zadarmo, je tedy třeba udělat nějaký ten úkol.

Při dokončení posledního z nich nás čeká první dějový zvrat, který nechci nikterak více spojlovat, i když vám, pokud jste nějaké to info o hře studovali, vcelku brzy dojde. Nicméně jeho následkem je odcestování z ostrova s poutníkem Diegem, kterého dobře známe i z předchozích dílů. Pakliže jste se již v úvodní vesničce cítili trošku stísněně a Arcania vám spíše připomínala neuvěřitelné lineární GTAčko, tedy dojdi si pro úkol, splň jej a vrať se pro další, ve zbytku hry tomu bohužel není jinak. V podstatě se vše odehrává stále dokola a stereotypnost brzy zamrzí.

Ve starších dílech ságy bylo mnoho volnosti. Hráč si na dopředu známé mapě dělal v podstatě to, co chtěl. Byl volný, jak motýl na louce a mohl si dosyta vytvářet příběh tak, jak on sám chtěl. Z minuty na minutu mohl přepsat scénář a následný vývoj hry to poznamenalo. V Arcanii tomu tak bohužel není. Děj je přesně udán a i okolní úkoly nás vždy vrátí na starou zajetou cestu. Bohužel. Je velká škoda, že operujeme vždy v dané oblasti, a po splnění veškerých úkolů se dostaneme do další. Už se zkrátka nejedná o starý dobrý Gothic. Jedna z důležitých postav hráči zadá úkol, například vyzvednout něco u další důležité postavy, ale ta nám samozřejmě daný předmět neposkytne, pakliže neuděláme úkol také pro ni. A tak zbytečně strávíme velké množství času v kolečku mezi třemi úkoly, bez kterých bychom se nedostali dál.

Celá hra je vůbec sestavěna poněkud jednotvárně. Nejednou si totiž všimnete postav, se kterými jste se setkali už v minulosti. Mají jiné jméno, nachází se na jiném místě, ale po stránce designu jsou totožné s těmi, u kterých jsme právě kdysi již úkol splňovali. Jestliže tak u hry v jeden den strávíte více času a nikterak se s příběhem necouráte, naleznete další prvek, který vám v Arcanii zkrátka bude vadit.

Co se náročnosti na sestavu týče, je převeliká a pro spuštění vám starší model počítače bez upgradu zřejmě stačit nebude. Ještě větším stěžejním faktem jsou rozhovory, které jsou ve formě animací, tedy náročné na herní engine. Nejen že díky tomu trvají zbytečně dlouho, ale navíc dělají hru náročnou. U rozhovorů se ještě chviličku pozastavím. Pakliže je totiž součástí některé z misí, opět velice často se setkáme s divným ukončením, rychlým a krátkým bojem s postavou, a opětovným pokračováním dialogů.

Abych ale jen a stále nekritizoval, velkou pochvalu si zaslouží stránka grafická. Ta je totiž stejně jako v každém novém dílu Gothicu unikátní a vždy dokáže ztvárnit něco převratného. Výtvarno a modelace, která ze hry sálá je geniální, a tak pokud nejste dvakrát nadšení z příběhu nebo celkového zpracování, tento herní prvek vám celý zážitek ze hry dokáže ve velké míře vynahradit. Designéři totiž prostředí rozhodně nebrali na lehkou váhu a kladli velký důraz na detaily. Vykreslování, efekty ale vůbec kompletní pojetí obrazové stránky zaslouží velké plus a pochvalu. Ocenitelná je také proměnlivost počasí, ale nemusela by být tak přehnaně častá.

Po atmosférické stránce se před námi opět rozprostírá nepopsatelné dílo. Nejen pro nudný slunný víkend, ve kterém není nálada nic moc, se totiž Arcania výborně hodí. Dokáže hráče totiž pohltit do takové míry, že od ní jen nerad odchází. Jemný vánek, procházka okolo polí, v nichž zrovna odpočívají Mrchožrouti, tu v dáli hrad a před námi stará chatrč, jsou zkrátka faktory s výborným herním zážitkem. Tak jako ve správné gamese, má i tady atmosféra dvě stránky. Tedy ideální svět bez hranic a stísněné pocity smutku. Jeden takový do nás totiž vtěsná i animace jedné z bitev, která skončila velkým krveprolitím a kde po poli poházená těla jen bezmocně leží. O to více si uvědomíme, když oblast později navštívíme a neshledáme nic jiného než rytíře napíchané na kůlech, a přeživší ohledávající těla.

Stejně tak jako je známo už z prvního Gothicu, můžeme naši postavu donekonečna vylepšovat. Předměty, které sesbíráme, můžeme prodávat nebo vyměňovat za lepší, shánět si kvalitnější zbroj nebo nové svitky k míchání lektvarů. Po celém světě v Arcanii se najde mnoho lidí, pro které je obchod obživou, a jací mají zboží, které oceníte, a i když ne třeba hned z počátků, později se vám mohou hodit.

Abychom celou věc nějak shrnuli. Arcania: Gothic 4 se v mnoha věcech od původních vydání velice liší. Je vcelku jasně znát, že na hře maká jiný vývojářský team a bohužel už nenese kouzlo, na které jsme byli zvyklí. Na druhou stranu ukazuje také mnoho nových pozitiv, které jsme za služeb Piranha Bytes v určitých částech nenašli. Otravné Gobliny sice najdeme na každém rohu, ale alespoň se jich před námi neobjeví 30 a jejich likvidace bude více, nežli snadná. To ostatně každý souboj, což také není vždy úplně dobře. Tvůrci drží hráče hlavní dějové linie, a ačkoli se hra tváří, že dá kousek svobody, není to úplně pravda.

Pocity z Arcanie jsou tak nějak smíšené. Očekávali jsme od ní víc a trošku zamrzí, že autoři nepředstavili hru tak, jak jsme o ní slýchávali.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5