Recenze - Aliens vs. Predator

Nemůžeme začít ničím jiným, než vzpomínkou na staré díly Aliens vs. Predator, které utkvěly v paměti mnoha hráčů. Píše se rok 1999 a vývojáři ze studia Rebellion přicházejí s prvním dílem, který se zapsal tučným písmem do herní historie a nesl název Aliens vs. Predator. Jeho největší předností byla skvěle vytvořená atmosféra. O chvíle, kdy se Vám myš leknutím svezla daleko mimo hranu stolu, nebyla nouze. Pro mnohé hráče je titul, co se týče atmosféry dodnes nepřekonatelný. Za zmínku stojí také tuhá obtížnost a kvalitně navržené levely, díky nimž jste pořád zůstávali v tempu. O dva roky později se na monitory dostává pokračování Aliens vs. Predator 2 - tentokráte pod taktovkou studia Monolith. Hra se oblékla do lepšího grafického kabátku a přibyl velmi zábavný multiplayer, který dával hře o dost větší grády. V roce 2002 celou sérii ještě doplnil stejně kvalitní datadisk s podtitulem Primal Hunt. Po téměř jedenácti letech od prvního dílu se nám do rukou dostává nový Aliens vs. Predator a bude se snažit zazářit stejně, jako se mu to povedlo tehdy.

Na úvod musíme říci, že nemáme co dočinění s žádnou lehkou váhou, ale s pořádným sedmnácti gigovým mackem. Samotný vývoj hry se vrací ke kořenům a opět jej dostali na starost vývojáři ze studia Rebellion. Ti nám nabídli tři různé jednoduché příběhy, které si postupně prožijete v roli mariňáka, vetřelce nebo predátora. Každý nám nabídne odlišný styl hraní, které si podrobněji popíšeme. Věc která určitě zamrzí mnoho hráčů je doba, za kterou lze hru bez problémů dohrát. Pohybuje se na hranici deseti hodin a hru dorazíte za jedno prodloužené odpoledne. Poté se nabízí ještě režim survivor, ve kterém čelíte vlnám nabíhajících vetřelců a také multiplayer.

Jako první jsem se pustil do kampaně za mariňáka. Na začátku každé ze tří kampaní Vás autoři seznámí s ovládáním postavy a s Vašimi schopnostmi. V roli mariňáka se budete pohybovat na dolních příčkách potravního řetězce. Váš arsenál se ze začátku skládá pouze z pistole, která má dva módy. Buďto můžete střílet kulky jednotlivě nebo po dávkách, avšak při dávkování se vám bude velmi rychle vyprazdňovat zásobník. Naštěstí má pistole neomezeně nábojů, ovšem větší množství xenomorfů již bývá problémem. Později se dostanete také k brokovnici, která je obzvláště zblízka velice účinná. Osobně jsem si velice oblíbil odstřelovací pušku, která mi velmi dobře sloužila jak na dálku, tak na blízko. Ve hře se dále setkáte s plamenometem, se kterým nebudete mít problém zasáhnout nepřítele, ovšem musíte počkat, než se xenomorf začne vařit ve vlastní šťávě a do té doby doporučujeme vzít nohy na ramena. Věrným přítelem se Vám stane také pulzní puška a smartgun, s nímž si ale příliš mnoho nezařádíte. U sebe můžete nést vždy dvě hlavní zbraně plus záložní pistoli. Z mé zkušenosti jsem neměl takový problém se zbraněmi, jako spíše s náboji, které se mi často nedostávali. V prvních dílech jste si za mariňáka nejvíce vychutnávali atmosféru, která se velice slušně rozjíždí i v novém Aliens vs Predator. V jedné ruce pistoli, v druhé baterku, na radaru blikající vetřelce kroužící ve tmě neustále kolem Vás, co víc si člověk může přát? Ovšem napětí má klesavou tendenci a pozdější mise v džungli a v chrámu Vám nabídnou spíše hordy nepřátel, než atmosféru. Vašimi protivníky budou hlavně xenomorfové a androidi, jelikož na predátora narazíte až v samotném závěru. Z příběhu nebudu nic vyzrazovat, snad jen, že hrajete za mariňáka jménem Rookie.

Druhý na řadu přichází vetřelec. Konkrétně jste označen jako vzorek číslo šest a začínáte tradičním tréninkem, v němž se seznámíte s Vašimi možnostmi. První typickou vlastností je pro vetřelce samozřejmě pohyb, který Vás možná bude za začátku trochu zlobit, ale když se do toho dostanete, stanete se velmi silným. K dispozici nemáte žádné střelné zbraně a spolehnout se budete muset na svoje drápky a ocásek ostré jako břitva. Hlavní strategií se stává plížení ve tmě, kterou si vytvoříte rozbíjením zdrojů světla. Velkou výhodu je, že vidíte nepřátele i skrz stěny a ve spojení s vaší rychlostí a inteligencí nepřátel, která je ve hře na mizivé úrovni to z Vás dělá velmi nebezpečného lovce. K trhání mariňáků máte k dispozici dva útoky. První je rychlý a druhý pomalý, ale velice silný. Velmi se vám také bude hodit možnost zaměřit se na nepřítele a s rozběhem ho srazit k zemi. Já si oblíbil taktiku zaměřit nepřítele, srazit ho k zemi a než se chlapec postaví, dorazit ho již připraveným silným úderem. K dispozici máte také fatalitky, jenž můžete uplatnit na skomírajícího jedince. Budeme hrát za tradičního vetřelce – vojáka, ale ve hře narazíme také na populární facehugger, jenž je součástí jedné z fatalitek (vyzkoušejte si sami), nebo na královnu.

Posledním z trojice je predátor. Ten stejně jako tomu bylo u vetřelce, disponuje dvěma útoky. Zde jsem ovšem shledal pomalý a silný útok jako nepoužitelný. Hojně jsem využíval kombinaci rychlých útoků, které nepustí vetřelce ke slovu. Pokud mi začínalo téci do bot, přišel na řadu kryt vytvořený z predátorových bodáků, který mě uchránil před lehkými útoky xenomorfů. Na rameni má predátor přidělaný svůj laser s trojúhelníkovým zaměřováním, které ovšem ne vždy zasáhne tak, jak potřebujete a navíc vám ubírá dosti energie, které ze začátku nemáte přes příliš. V průběhu hraní dostanete k dispozici také disk odrážející se mezi nepřáteli a po něm i oštěp. Při hraní za predátora můžete využít navíc schopnosti neviditelnosti, a to zvláště proti mariňákům. Proti xenomorfům využijete taktiku krytí a poté série úderů. Dávejte ale pozor! Přestože na první pohled vzbuzuje predátor zasloužený respekt, při setkání s větším množstvím nepřátel se jim na přímý odpor tváří tvář radši nestavte. Vlastnosti, jenž vám také pomohou, jsou obrovské skoky, kterých je predátor schopen a také možnost imitace hlasu, a tím vydat mariňákovi příkaz jako jeho kolega. Bezpečnostní systém mariňáků překonává predátor svým osobitým způsobem, a to sice urváním hlavy veliteli a pomocí jeho sítnice si zajistí volný přístup po okolí.

Bohužel přes velká očekávání, která Aliens vs. Predator vzbuzoval, musíme svá hodnocení usměrňovat spíše směrem dolů. Atmosféra má klesavou tendenci, lokace jsou sice zajímavé, ale často se opakující. Vyzdvihnout musíme soundtrack, který podtrhává celkovou atmosféru ve hře. Za zmínku určitě stojí mariňákova mise v opuštěném disco klubu. Grafika Vám sice nevypálí oči z důlků, ale celkový dojem rozhodně nezkazí. Různé zajímavosti, které hra nabízí, časem omrzí a nepřináší nic nového.Vyzdvihnout musíme soundtrack, který skvěle podtrhne atmosféru ve hře. Přesto jsme se ale při hraní dobře bavili a i když to není špička ledovce, 70 % si určitě zaslouží, byť v tom jistě cítíme i trochu nostalgie nad předešlými díly. V potaz musíme brát také multiplayer, kterého se mi při hraní bohužel nedostalo, jelikož nebylo s kým testovat. Když si ovšem představíte mariňáka, vetřelce a predátora, kteří jsou ovládáni skutečnými hráči, tak to prostě musí klapat. Alien vs Predator neposunul laťku předchozích dílů výše, ale byl krásným návratem do starých časů.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5