Recenze - A Game of Thrones: Genesis

Vývojář: Cyanide studio Vydavatel: Focus Home Interactive Vydavatel v ČR: Comgad Lokalizace: Titulky Multiplayer: Ano Oficiální stránky: Odkaz

Málo kterou hru sestaví vývojáři dle úspěšné knižní předlohy. A pokud ano, není velkým zvykem, že existuje také její filmové zpracování. A Game of Thrones se nicméně mezi takové tituly může zařadit. Vychází totiž z motivů úspěšné série románů Píseň ohně a ledu z pera amerického spisovatele George R. R. Martina. A tak pojďme hrát. O trůny.

Ačkoliv se A Game of Thrones: Genesis může zdát jako neškodná strategie, ihned z počátku vás zřejmě vyvedeme z omylu. Není sice těžké pochopit, oč v příběhu jde nebo za čím se jeho dějství žene, ovládání nám nicméně situaci stěžuje. Proto než se pustíte do samotné kampaně čítající hned dvacítku misí, určitě se neostýchejte pořádně prozkoumat výukovou část hry.

V průběhu hraní musíme totiž k tomu, abychom mohli postoupit do další fáze hry, dělat různé úkoly. Přestože nápověda je přítomna v průběhu celé hry a dialogy hlavních postav nám vždy dostatečně osvětlí co, kde a proč máme udělat, bez odehrané výuky bychom v určitých situacích jen těžce hledali východisko.

Na své si přijdou jak milovníci ekonomiky, tak válečnictví. Každá herní linie odehrávané mise v kampani se totiž dělí na tyto dva subjekty. Občas lze vyhrát kapitolu čistě ekonomicky, občas naopak veskrze válečně, v nejčastějších případech ale budeme kombinovat obé. Abychom totiž mohli vystavět silnou armádu, která dokáže bránit naše království, vzchopit se a vyrazit do protiútoku, musí naše země stát na pevných hospodářských základech.

Ve hře je hned několikero důležitých postav, kterým můžeme prostě a jednoduše říkat jednotky. Ty se nicméně dělí na válečné a neválečné. V neválečných mimo jiné najdeme rolníky, které můžeme pochopitelně umístit na pole přilehlá městům, jež ovládáme. Čím více zemědělské práce odvedou, tím rychleji a ve větší míře budeme moci verbovat kvalitní armádu. Vedle obchodníků, kteří spojují právě obchodní trasy mezi jednotlivými městy a zvyšují tak počet zlaťáků v královské pokladnici, lze vystavět ještě darebáka. Tahle postava dokáže uplácet nepřátelské jednotky a dostat je tak na naší stranu. V případě, že nám nepřítel obsadí město, může darebák vyvolat vzpouru, čímž nám velmi usnadní jeho opětovné dobývání.

Ještě než ale budeme pokračovat ve výčtu některých zajímavých jednotek, u měst se trochu pozastavme. Aby byla naše říše bohatá, potřebuje peníze – ve hře označované jako Draky. A takové peníze lze nejsnazší cestou získat z obchodu s městem. Ačkoliv jsou původně nezávislá, je v našem zájmu si města přiklonit na svou stranu. Lze tak udělat oficiální dohodou pomocí vyslance, tajnou dohodou pomocí špeha anebo provdat některou z našich urozených paní.

Ano, ve hře existuje hned několik vazalských dohod. Jak už padlo výše, klasickou cestou je vyslanec. Ten může podepisovat nejrůznější listiny o spojenectví, a to ve městech, hradech, dolech, avšak stejně jako náš hlavní lord – postava, která nesmí zemřít, mu náleží právo uzavřít pakt s některým z našich nepřátel, jež nám zajistí alespoň na chvíli klid v rámci území. Zmiňovali jsme však také tajnou dohodu. V případě, že je město příliš daleko na to, abychom ho mohli kontrolovatelně spravovat a spojenectví nelze uzavřít přirozenou cestou, jelikož má protivník ve městě například své vojsko, není nic jednoduššího, než pomocí špeha uzavřít tajnou dohodu. V tomto případě dorazí peníze z obchodu místo nepřítele k nám – pouze však v polovičním měřítku.

Špeh funguje ve hře jako taková tajná policie. Nejenže se může nepozorovaně pohybovat na území nepřítele a odhalovat tak jeho armády, slouží především k odhalování tajných dohod, způsobených sousedním lordem na našem území. Tedy, to samé co my můžeme udělat sousedním pánům, mohou taktéž oni udělat nám. V průběhu celého hraní je třeba se zvědem neustále kooperovat, objíždět jednotlivá města a kontrolovat, zda se v nich nenachází cizí vrah anebo nejdou peníze z výdělků pryč.

Ne vždy ale musí jak hráč, tak nepřátelský lord, uzavřít tajnou dohodu s jednotlivými městy. Ve hře existuje další lest v podobě falešného vyslance. Nepřítel k nám do hradu může vyslat svého špeha, a jelikož je po určitou dobu kamuflovaný, nepozorovaně může do jeho útrob proklouznout. My si jej pak naverbujeme právě v podobě nového vyslance, se kterým jdeme uzavřít spojenectví s některým z měst. A přestože se nám na mapě opravdu spojenectví ukazuje, ve skutečnosti uzavřel s městem pakt náš nepřítel. Tuto zradu lze opět odhalit pomocí špeha, který má mimo jiné možnost vyslýchat jednotky.

Další nedílnou postavou je vrah. Vraha najímáme v lenním sídle, jak s ním budeme dále hospodařit je čistě na nás. Můžeme ho buď umístit do města anebo někam doprostřed obchodní cesty. Stejně jako špeh disponuje schopností kamufláže, a tak se nepozorovaně dokáže pohybovat po nepřátelském území. Může tedy tajně likvidovat obchodníky anebo cizí vyslance ve městech, které chceme získat na naši stranu.

Abychom ale zajistili zemi obranu, nemůžeme zapomínat ani na válečné jednotky. Ty se dělí do dvou sub-kategorií. Žoldnéři a armáda. Rozdíl mezi nimi v podstatě nehledejme. Žoldnéři mají levné, ale přesto velmi kvalitní jednotky skládající z lukostřelců, pěchoty a jízdy. Ty na dobytí vesnice nebo odražení nepřítele bohatě stačí. Královská armáda je nicméně mnohem profesionálnější – tedy alespoň na oko. Její pořízení je velice drahé, ale v rámci boje s nepřítelem mu nažene pořádný strach a naší zemi vybuduje větší respekt. Nic víc, nic míň.

Jak je tedy z vyšších řádků vidno, hra je celkem zapeklitě sestavená. A přesto, že může vypadat poněkud chaoticky, když hráč její strukturu pochopí a dokáže ji ovládat, je tento systém celkem zábavný. Až by člověk neřekl, že se jedná o strategii, jakožto spíše nějaké lehké RPG. Čemuž ostatně napovídá i příběh. Ten je nicméně ve hře nastíněn jen velmi lehce a hráčům tak spíše tvoří osnovu postupu.

Misi v dané kapitole hlavní kampaně lze dohrát vedle válčení také mírumilovně. V průběhu hraní se totiž nahoře na obrazovce zobrazuje pětice ukazatelů. Jsou to tzv. body prestiže. Aby hráč získal některý z bodů prestiže, pochopitelně k tomu musí podniknout příslušné kroky. Není to vždy jednoduchá cesta, obzvláště pak, když samotnou válku může vyhlásit i druhá strana, zato se však jedná o příjemné zpestření hry samotné.

Pokud ale zrovna nepatříte mezi fanoušky příběhových kampaní, nabízí hra mód Rod proti rodu, ve kterém si můžete vybrat hned z osmice království. Každé z nich má svou historii, legendu a podrobnější charakteristiky. Také zde uplatníte zkušenosti z výuky či kampaně. Náplní hráče je zvítězit buď pomocí bodů prestiže anebo vyhladit nepřátelské lordy včetně jejich dědiců, a usednout tak na Železný trůn. Obdobně je tomu také v multiplayeru, který můžete hrát až s kolika hráči? Ano, s osmi.

Po grafické stránce není A Game of Thrones co vytknout. Modely budov jsou přesvědčivé, vojáčci důvěryhodní. Prostředí by si jen možná zasloužilo kreativnější nápad. Hra se sice odehrává ve starověku a většinu doby trávíme v písečných oblastech, kde pravda není moc co vymyslet, ale podíváme-li se na oblasti pokryté travinou a lesy, kterých se také nabažíme dosyta, celkem dobře se tyto protiklady vykompenzují. Animace vypadají velmi zajímavě. Obzvláště pak, bojují-li dvě pěchotní čety. Ale přestože právě samotný boj není úplně tím nejhlavnějším, co tvůrci ve hře sledují, můžeme říci, že mnohdy vypadá mnohem lépe, než u třetího dílu série Stronghold – jež se samotným bojům věnuje mnohem detailněji - kterého už v redakci pilně testujeme a na jehož recenzi se můžete těšit již brzy.

A Game of Thrones: Genesis přineslo do světa strategií zase tak trochu jiný vánek. V jistém slova smyslu i svěží, později však poněkud nezajímavý a stereotypní. Ačkoliv nápad je ve hře zakomponován velmi dobře a zpočátku složitější systém ovládání má úžasnou logiku, možná by nechybělo nějaké to další zpestření, na jaké jsme u ostatních strategických her jinak zvyklí. Tohle zkrátka není úplně čistokrevná strategie. Přináší spoustu inovativních prvků, na spoustu nedílných součástí ale zapomíná. A co se lokalizace týče – je provedena v podobě textu. Na velice vysoké úrovni. A Game of Thrones by bez ní byla opravdu velice těžká hra. Díky překladatelé!

Skvělá myšlenka, zajímavý systém s RPG prvky, animace, grafika, česká lokalizace
.
Spousta akcí v jednu dobu, stereotypní pojetí, nepříliš zajímavý příběh

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5