| Battlefield 3, nebo Modern Warfare 3? | |
| Battlefield 3 | |
68% | |
| CoD: Modern Warfare 3 | |
32% | |
| Celkový počet hlasů: 509 | |
| (Hlasujte kliknutím na odpověď) | |
Dnes se nacházíme ve světě, kdy se výkon počítačů neuvěřitelně zvyšuje a se stejným tempem roste i jejich integrace. Každým rokem přicházejí nové a lepší technologie, které umožňují provádění většího počtu výpočtu za kratší časový úsek než kdy před tím – tohoto faktu využíváme především my, nároční počítačoví hráči.

Díky vyšší integraci součástek na tištěných spojích se dociluje i miniaturizace výkonných komponent, jež se mohou osadit i do jiných zařízení než zrovna stolních počítačů. Mobilní telefony, smartphony, tablety či handheldy většinou překonávají své o pár let starší a o mnoho kilogramů těžší bratříčky. Evoluce rychlejších integrovaných obvodů se nevyhnula ani notebookům. Parametry se mnohdy rovnají i klasickým desktopům a v některých případech je i překonávají, a proto se z nich mohou stát dokonalí pomocníci pro hraní náročných počítačových her – navíc jsou cool, dají se přenášet a navíc, je nemrzí výpadek proudu díky baterii. Zjevuje se zde otázka: „Je lepší na hraní notebook nebo počítač?“ nebo „Proč si nepořídit herní notebook?“
Z každé strany na nás útočí prodejci výpočetní techniky, kteří se ohánějí svým nejnovějším a nejlepším sortimentem, mezi nějž zařazují i herní notebooky. „Extra výkonný notebook určený pro hraní her: 2 GB video paměti, 4 GB RAM, 2 GHz CPU + Windows 7 ZDARMA!“, takovéto reklamní spoty nepatří k ojedinělým a nevztahují se pouze na přenosné počítače. V žádném případě nelžou ve specifikacích produktu, ale pouze vyzdvihují nejvyšší parametry, které bohužel nepatří mnohdy k nejlepším a nejžádanějším. Zaměřme se na aktuální konfiguraci a poodkryjme její pravou podstatu.

Nejdůležitější součástku herního stroje představuje grafická karta, bez níž by neexistovaly dnešní next–gen hry. Povětšinu se u prodejců dovíme její video paměť, zde 2 GB. Většina uživatelů se takto nechá zlákat ke koupi zařízení ve víře, že si pořizují velmi výkonný kus hardwaru, bohužel opak je pravdou. Vyšší video paměť v praxi slouží k využití vyššího rozlišení a neudává jasný obraz o výkonnosti grafické karty. Podle jednotek ROPS, frekvence jádra nebo typu grafického čipu se usoudí o vhodném nasazení do herních přenosných stanic. Většina notebookových video karet vychází ze stolních protějšků a jedná se tak o jejich podtaktované (snížení továrních frekvencí jádra) protějšky – tím se dociluje mírnější spotřeby a nižších nároků na chlazení.
Procesor (chcete–li CPU) má taktéž co říci k frameratu ve hrách, a proto i jemu je přikládána vysoká váha, i když nižší než grafikému adaptéru. Krom kmitočtu jádra si musíme všímat i cache pamětí, jež se využívají pro ukládání a načítání často užívaných instrukcí. Čím vyšší je, tím procesor pracuje rychleji a nemusí jej zdržovat pomalé paměti RAM. Na počet jader se lidé taktéž jednoduše zlákají. Před pěti lety, když vcházely na trh procesory řady quad – core, mnoho zákazníků se nechalo nachytat zdvojnásobením jader – nicméně aplikace a především hry využívali pouze polovinu celého CPU – takže se nemohl využít celý jeho výkon. Stejný jev probíhá i dnes při problematice osazení šestijádrovými procesory. Zároveň se musíme rozhodnout nad výběrem firmy, která je vyrábí. AMD se vyznačuje hardwarem, který nepatří k nejúspornějším a nejchladnějším, a proto je Intel lepší volbou při osazování do notebooků (zejména poslední modelová řada Sandy Bridge).

I když se do notebooku teoreticky dají osadit kompomenty podobně výkonné jako stolní a pomineme-li jejich enormní cenu, vznikne nám problém s vysokou váhou stroje, což anuluje původní užití notebooku jako přenosného zařízení. Uznejme, že tahat s sebou šestikilogramovou bestii nikdo nechce. Supervýkonné komponenty taktéž potřebují přísun ohromného množství elektrické energie. Příkon rovnající se desktopu dokáže i devítíčlánkovou baterii vyšťavit během hodiny (většinou i méně). Jedná se tedy o jakési hybridy, které sice nesou výhody obou zařízení, ale jejich nevýhody je daleko předčí – nehodí se ani na plnohodnotné hraní a ani na přenášení.
I kdybychom se spokojili s vyšší hmotností a nižší výdrží na baterie, nelze anulovat fakt, že do tenkého šasi se jen těžce implemetuje výkonné chlazení, které by dokázalo bezpečně uchladit nenažrané grafické karty a procesory. Běžná skříň unese mnoho ventilátorů, chladičů přesahujících svojí výškou i několik slotů, ba dokonce vodní chlazení, díky němuž se Denebové odeberou do arktických pustin, avšak teploty přenosných počítačů se dají rovnat s tropy nebo bodem varu vody. Problém se dá částečně vyřešit instalací chladící podložky, avšak jejich účinnost je pomíjivá.
Z důvodu rychlého pokroku se občas musí obměnit komponenty počítače. U stolních stanic to nepředstavuje sebemenší problém, pokud se nepřechází na revoluční technologii, avšak u notebooků je rozšiřitelnost takřka nulová. Krom uložišť, mechanik a pamětí RAM v nich nelze nic vyměnit. Ano extrémisté a nadšenci se o takovýto hazardní kousek mohou pokusit, avšak samotná instalace, byť je problematičtější, nepředstavuje obtíž jako sehnání samotných součástek, které se separovaně nevyrábí – tím se dociluje skvělé stability stroje, ale nulového upgradu. Průměrná doba obměny hardwaru u herních mašin představuje půl až jeden rok – při takovém tempu kupování „herních“ notebooků bychom přišli na mizinu.

I ergonomie představuje závažnou věc při hraní her. Příslušenství distribuované k počítači se jeví jako pohodlné. Myši speciálně upravené pro pohodlné držení, klávesnice s dobře rozvrženými tlačítky, výškově nastavitelné monitory – umí toto notebook? Ne! Samozřejmě lze namítnout, že i k němu se všechna tato zařízení mohou připojit, avšak opět se dostáváme k vyrušení základní myšlenky notebooku jakožto přenosného přístroje.
Z výše položených tvrzení vychází, že spojení jako „notebook pro hraní her“ nebo „herní notebook“ neexistuje. Pro plnohodnotný zážitek z kusu softwaru jej opravdu použít nelze. V každém ohledu vychází lépe stolní počítač (pro naši problematiku). Tím však neříkáme, že si na přenosném stroji nezahrajeme, ba dokonce jde to poměrně dobře – jen se musíme smířit s pár drobnostmi.
Při náruživém střílení, sekání, ježdění a přemýšelní ve virtuálním světě důležitý faktor představuje framerate. Běžně se uvádí, že plynulý pohyb oko zaznamená na hranici 25 – 30 FPS, avšak to nemusí stačit. Pro naprosto dokonalou plynulost pohybu, kdy již nevnímáme větší zadrhnutí, by mohlo stačit 50 – 60 FPS. Každý se podle své citlivosti musí zařídit a to tím, že ořeže „přebytečná“ nastavení jako antialiasing, depth of field, SSAO apod. Hra již nevypadá dokonale, ale pořád se na ni dá koukat. Doporučujeme nesnižovat rozlišení před detaily.
Chceme–li skloubit skvělou výdrž a vysoký grafický výkon, jsme nuceni vyzkoušet nové technologie výrobců jako například přepínání dedikované a integrované grafické karty. Dnes se již jedná o běžnou věc. Nejlepší technologii prozatím nabízí nVidia – nVidia Optimus. V praxi uživatel nezaznamená přepnutí, ale děje se tak automaticky. Účinnost se dá označit za neuvěřitelnou. V notebooku se nám ukrývá výkonná grafická karta (např. nVidia 5xx), ale přitom dosahuje výdrže okolo šesti hodin (WOW). Obdobu nVidia Optimus lze spatřit i v přenosných počítačích Acer řady TimeLineX, kde zákazník určuje, kdy do boje vstoupí úsporný Intel a kdy silný Radeon (ano pouze ATI Radeon). Bez těchto technologií již nemá cenu ani podobné zařízení pořizovat.
Možností jak z malého drobečka vykovat nenažranou bestii není mnoho, a proto ať se sám uživatel rozhodne, z jakého důvodu nutně potřebuje notebook, na kterém chce hrát. Většinou však z jejich úst padají nepodložená a hloupá tvrzení, které neopravňují jejich koupi. Chtějí se totiž chlubit svým přístrojem, avšak uškodí sami sobě, protože zaplatí mnoho za málo. Pro hraní počítačových her lze tedy jedině doporučit stolní počítač a využití notebooku nemá opodstatnění ani racionální důvod. Neexistuje herní přenosné zařízení, ale pouze předražené, rozžhavené, těžké a nepraktické kusy železa, které se nehodí ani pro užívání výpočetně náročných aplikací ani pro běžné přenášení na cesty, a proto radíme, aby se každý těmto hybridům vyhnul a rozvážil, co doopravdy chce – výkon, nebo mobilitu.