Preview - Max Payne 3 - druhý pohled

Jen málo hráčů nikdy neslyšelo o hře Max Payne. Hlavní hrdina dvojice kultovních titulů, nesoucích v názvu jeho jméno, newyorkský detektiv zhrzený životem, který nejprve střílí, a pak se ptá a pro rozsáhlý monolog nejde daleko, se nám po osmi, respektive devíti letech vrátí. Ovšem jeho podoba, má s Maxem jak ho známe na první a vlastně i na druhý pohled pramálo společného. Znalcům stačí podívat se už jen na samotnou vizáž ústřední postavy a začínají jim zlostí téct slzy.

Plnovous a pleš lesklá tak, že by pod správným úhlem mohla sloužit jako pobřežní maják, spolu s propoceným nátělníkem opravdu nejsou trademarkem kdysi charismatického muže zákona, jenž prakticky sám značně zredukoval počty členů podsvětí Velkého jablka, a evokují spíš Sama Fishera, jak ho známe z předposledního dílu špionážní série Splinter Cell, s podtitulem Double Agent. Tedy, s dvaceti kilogramy nadváhy. Komu dělá problém byť se jen na chvíli podívat na novou podobu mistra Payna, by mohla trochu uklidnit tvrzení tvůrců, podle nichž by údajně až celou polovinu hry jakýsi porost na hlavě mít měl, což koneckonců dokládají screenshoty, ale bůhví, jestli to tak bude ve skutečnosti.

Příběh navazuje na předchozí Max Payne 2: The Fall of Max Payne a i když se prostřednictvím flashbacků podíváme zpět do New Yorku, převážně se děj bude odehrávat v prosluněném Sao Paulu, což vskutku není dobrá zpráva. Opravdu, ale opravdu si totiž nedokážeme představit, jak by měla zůstat zachována hutná noirová atmosféra. Ve vzpomínkových misích možná fungovat bude, při pobíhání mezi favelami ale zřejmě moc dobře ne. Autoři se sice snaží tvrdit něco jiného a brazilské město má být stejně temné, jako právě New York, ale... podobné řeči známe až moc dobře. Každopádně, vývojářům z Rockstaru se zdálo zbytečné dále rozvíjet druhým dílem uzavřenou příběhovou linku původních her a Max podle nich potřeboval vypadnout někam jinam, nejlépe do nějaké exotické země, čili do pravého opaku typických temných kulis, jež máme rádi.

Abychom ale pořád neodbíhali, Max odešel od NYPD, ale od svistotu kulek kolem uší si dlouho neodpočinul, neboť se nechal zaměstnat u jedné ze soukromých bezpečnostních agentur, poskytujících lidem ochranu. Za patřičný finanční obnos, samozřejmě. Takže nový Max Payne je v podstatě takový Muž v ohni (a nemyslíme teď starší a drsnější, i když i tohle je pravda) bez Danzela Washingtona. Asi nebude nikomu do zadnice cpát plastickou trhavinu, ale dějově se filmu Tonyho Scotta v mnoha ohledech podobá skoro až nezdravě. Osobě, již má chránit se zákonitě něco stane, celá akce se zákonitě podělá a hlavní hrdina zákonitě skončí na pokraji svých sil, začne se opíjet, ale nakonec se přeci jen chopí zbraně a jde ukázat záporákům, zač je toho loket. Story by přesto neměla být vyloženě černobílá, nýbrž plná zvratů a překvapivých odhalení.

Pár značných změn čeká gameplay. Nejzávažnější je asi překopání prvku, který Maxe Payna proslavil. Ano, řeč je o oblíbeném bullet-timu, s nímž přišel první díl a znamenal takovou malou revoluci v hraní. Ačkoliv i zde půjde primárně o pobíhání mezi proudy kulek a zabíjení desítek nepřátel za provádění rozličných, dá se říct akrobatických kousků, zpomalování času ve stylu Matrixu už raději nečekejte. Minimálně ve formě v jaké ho známe ne. Každou chvíli se tvrdí něco jiného, ale podle dosavadních informací ho nejspíše nepůjde spustit kdykoliv, ale automaticky se zapne na vybraných místech ala Modern Warfare 2. Na jednu stranu je ale poměrně těžké si představit, že bychom během skákání ze strany na stranu, salty a kotrmelci měli ještě krom soustředění se, kam vůbec skáčeme, stíhat pořádně mířit, čili se přirozeně nabízí možnost, že bullet-time sice nepůjde libovolně spustit a nedočkáme se efektní změny stylizace, hudby a efektů, ale právě při nejrůznějších skocích by se čas zpomalovat mohl.

Vyloženě odpudivě ale působí systém krytí. V závěrečné fázi není, s nejvyšší pravděpodobností však nepřinese nic moc jiného, než nabízí dnešní standart, a protože Max Payne nikdy nebyl o schovávání se za rohy, ale o naplánování, v jakém pořadí postřílíte nepřátele uvnitř místnosti, a následném vrhnutí se do akce, jde očividně o snahu vývojářů zavděčit se současným hráčům. Veteráni nicméně zase jednou spokojeni nebudou.

Co působí sympaticky, jsou vychytávky technologického rázu a design úrovní. Ten se nevyhne zažitým koridorům, ale podle novinářů, kterým bylo dovoleno si hru za zavřenými dveřmi vyzkoušet, jsou levely nadesignované tak chytře, aby z nich člověk měl pocit přesně opačný. Ne úplně špatně působí též zvěsti o zničitelném prostředí. Poněvadž Max Payne 3 jede na enginu Rage, pohánějícím i Grand Theft Auto IV, nebo Red Dead Redemption, jenž nemá ani z daleka své nejlepší roky za sebou, o visuální stránku je postaráno, ale zajímavá je zejména implementace fyzikálního enginu Euphoria, zajišťujícím často proklamované reálné reakce na nárazy do objektů zapříčiněné špatně vypočítaným skokem. Nejlépe se dá demonstrovat na situaci, kdy se Max z rozběhu vrhne ze schodů. V minulosti by z nich pravděpodobně sjel po břiše, ale doba pokročila a chudák hlavní hrdina nyní zřejmě bude muset dávat větší pozor, aby se z nich neskutálel. Kdo koneckonců někdy padal ze schodů, ví, jak smrtonosné mohou být. Ani podobně příjemné prvky ale asi nezmění negativní pohled fanoušků a pomrkávání na znalce, značící, že z původních her zůstanou zachovány typické painkillery, jimiž se bude Max dopovat, aby zvýšil ukazatel zdraví, asi ničí postoj nezmění.

Max Payne 3 vyjde v březnu 2012 a, jak se zdá, musí pro Rockstar představovat doslova prokletý projekt. Ony holt změny autorů nikdy nedělají dobrotu (ať už se jedná o hru, film, knihu...). Jakkoli se nový tvůrce může snažit o co nejlepší výsledek originál povětšinou nemá šanci předčit a tahle hra je toho jasným důkazem. Dost možná půjde o zábavnou akci a ani příběh nebude passé, ale původního Maxe Payna od Remedy nepřekoná, na to je až moc hluboko zakořeněný v srdcích příliš mnoha lidí.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5