Preview - Kingdoms of Amalur: Reckoning – první dojmy

Rok 2011 byl pro hry jeden z nejlepších za poslední dobu, a to především co se kvality týče. Spousta her s hodnocením přesahující normální šedý průměr se vyrojila i v žánru RPG a díky tomu jsme si mohli zahrát takové skvosty, jakými bezpochyby jsou Deus Ex: Human Revolution, Zaklínač 2 nebo třeba The Elder Scrolls: Skyrim. Co však pramení z velkého množství kvalitních her je, že ty, které přijdou letos, to budou mít o to těžší. Hned zkraje roku k nám z krajiny ze desatero horami přivandruje Kingdoms of Amalur: Reckoning.

Ono to není žádná sranda, vydat jakékoliv RPG alepoň rok po té, co se na pultech obchodů rozvalil nový přírůstek do rodiny The Elder Scrolls, jelikož všichni RPG pozitivní mají o zábavu postaráno. Přesto se však EA odhodlali a riskují tím, že tato hráčskou skupinu jejich titul mine. Často ve spojitosti se hrou byla zmiňována propracovaná historie a pozadí celého světa Kingdoms of Amalur, tajemný příběh a návyková hratelnost. My jsme si zahráli demo a pokusíme se vám zprostředkovat naše dojmy.

Hra začíná docela neotřele: představte si, že jste mrtví a na káře vás bůhvíkam tlačí dva gnomové. Pak vás vyklopí do šachty, chvíli jen tak letíte vzduchem a najednou bum! Ležíte na hromadě mrtvol. Takhle by asi epický příběh začínat neměl, co myslíte? Nu což, každý velký hrdina nějak začíná a třeba takový slovutný Shepard na začátku Mass Effect 2 umrzl, takže tak hrozná ostuda to zas není. Ještě před tím, než jsme byli vyklopeni na hromadu, jsme měli možnost vybrat si, jakou rasou vlastně náš hrdina bude. S tím jsou spojeny určité základní bonusy do hry. Poté jsme si mohli buď vybrat předpřipravenou vizáž obličeje, nebo si dle vlastních představ svého geroje poupravit. Neočekávejte nic ani vzdáleně podobného třeba titěrnému piplání na způsob Saints Row: The Third, avšak menší úpravy si můžete navrhnout dle svého gusta.

Kdyby hrdina ležel celou dobu na hromadě, nejspíš by hra nebyla RPG, ale možná konverzační komedií s přesahem do záhrobí. Tou ale hra není, a tak se náš udatný rek probral k životu a vydal se jeskyní neznámo kam. Po chvilce našel meč a jak se patří se ho ujmul. V každé správné jeskyni jsou přece pavouci, takže nebylo divu, že zrovna dva takoví na nás vybafli za rohem a díky nově nalezenému meči to nebylo setkání nikterak dlouhé.

Soubojový systém není nijak složité dostat do krve a během pár sekund už budete rozdávat rány hlava nehlava. Většinou stačí mačkat levé myšítko a údery se samy řetězí do pěkně vypadajícíh komb. Při dalším postupu jsme našli ještě další zbraně, a to magickou plamenou hůl, luk a dvojici dýk. S holí jsme stáli na střední vzdálenost a mávali směrem nepřátelům, samozřejmě za doprovodu fireballů. Pokud vás láká spíše luk tak vězte, že způsob, jakým s ním bojujete, nijak nevybočuje z RPG konvencí. No a s dvojicí dýk jsme se stisknutím klávesy C přepli do stealth režimu a nicnetušící lukostřelce oddělali pěkně potichu. Aby toho nebylo málo, náš hrdina zjistil, že je obdařen magickými vlastnostmi, což v praxi znamená, že mu nečiní problém vystřelovat blesky z rukou. Bojový systém bychom shrnuli tak, že není těžké se jej naučit, ale bojíme se příliš brzkého vyčpění.

Při postupu onou jeskyní jsme potkávali gnomy, s kterými jsme si mohli pokecat. Rozhovory probíhají ingame, máte možnost se vyptávat a sem tam můžete zkusit někoho přesvědčit, z čehož vám plyne buď určitá peněžní částka nebo nějaký ten lektvar, co se vždycky hodí. Po rozhovoru s gnomem jménem Hugues nám bylo poodhaleno, že zmrtvýchvstání našeho reka nebylo jen tak. Avšak není čas nic důkladně vysvětlovat, jakási jiná rasa útočí na doupě gnomů a musí se bojovat. Probojovali jsme se až menšímu bossovi, pro jehož umlácení jsme museli prostě pořád bušit či metat kouzla. Na konci nám hra ukázala, jaké tlačítko máme zmáčknout, načež nás bojovník prohodil lebkou onomu bossovi imaginární kopí.

Za bossem čekal již les, kde naše kroky nebyly svázány pouhou cestou vpřed. Ne že by ste si mohli jít, kamkoliv by se vám zachtělo, ale přeci jen les působil otevřeněji. Při naší cestě jsme potkali gnoma, kterého ohrožoval medvěd, a jako správní bojovníci jsme si to s medvědem pěkně vyříkali. Nebo o kousek dále s námi hovořil cizinec, který tvrdil, že ho duchové přeměnili z vlka na člověka a nás samozřejmě bylo mu pomoci. Questy by tak mohly nabídnout alespoň nějaké zpestření, vzhledem k tomu, že prostředí v nás však nijak oslňující dojem nevyvolalo, působilo poměrně genericky a nesourodě.

Celkový grafický styl nejde nepřirovnat jinam, než k World of Warcraft. Kingdoms of Amalur: Reckoning bylo původně plánováno jako MMORPG a na hře je to znát, WoWko čiší doslova z každého pixelu. Autoři se pokusili chabou technickou úroveň překrýt stylizací, avšak míchání asijských medvědů a podivných domorodců s tradičními evropskými rytíři nebo lapky nám upřímně nesedlo. Nejsme si úplně jisti, na jaké publikum je hra mířena, kdo chce hrát RPG, tak hraje Skyrim, kdo touží po MMORPG, má WoW, a pokud si chce někdo zahrát oddychovou rubačku, sáhne po LotR: War in the North. Nebo se můžeme mýlit a Kingdoms of Amalur: Reckoning si svou hráčskou základnu najde.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5