Preview - Homefront - Dojmy z hraní

Brzy se na pultech obchodů a digitálních distribucí objeví nová akční hra Homefront a jelikož měla naše redakce možnost hru vyzkoušet ještě před samotným vydáním, zde jsou pro Vás jako menší ochutnávka naše první dojmy ze hry.

Pod hrou samotnou jsou podepsaní vývojáři z Kaos Studios jenž mají za sebou vcelku kladně přijatou hru Frontlines: Fuel of War. Nyní se rozhodli pustit do projektu, který se svým příběhem v dnešní době může stát poměně snadno pravdou. Navíc se rozhodli inspirovat se v dnešní době nejznámější serií Call of Duty.

Intro hry nám vcelku pěkně ukáže historii od roku 2012, kdy Zemi zužuje ropná krize, Korejský vládce Kim Čong-Il umírá a jeho syn Kim Čong-Un se ujímá vlády. O nějaký ten rok později "sjednocuje" Severní a Jižní Koreu ve Velkou Korejskou Republiku. Následně napadne Japonsko, které po několika dnech kapituluje a poté obrátí svůj zrak ještě více na východ (samozřejmě z pohledu Kim Čong-Una) k USA, které se potácí na hraně existence. Americká měna nemá prakticky žádnou cenu a Američané se snaží utéct na jih do Mexika, které jim vrací jejich zavřené hranice stejnou mincí. Američané nejsou vpuštěni. A když Korea zaútočí, nemá prakticky žádný odpor, protože americká armáda se díky silné destabilizaci nemůže s korejskou rovnat.

Náš hrdina Jacobs se probouzí ve svém bytě, který obsahuje postel, stůl, skříňku a radio kde jede silná propaganda. Následně k němu vtrhnou korejské jednotky a je zatčen a odvlečen do autobusu, aby byl přecvičen. Odmítl totiž narukovat, když byl vydán povolávací rozkaz. V této části jsem asi nejvíce cítil odkaz série CoD, protože úvodní projížďka autobusem skrze okupované a zničené město, jakoby z oka vypadlo čtvrtému dílu konkureční série.

Projížďka samotná zabere něco kolem tří minut, ale pocity z ní si ponese minimální dalších třicet minut. Vojáci mířící na neozbrojené civilisty, kopající do bránících se mužů a žen a střílící do lidí, kteří ze strachu berou nohy na ramena, ukazují jak krutá válka je právě pro nebojující civilisty. Snad nejvíce emotivní je scéna, kdy dva korejští vojáci míří na muže a ženu, kteří se k sobě tisknou a prosí o milost. Aniž by registrovali křik dítěte, které stojí za nimy a buší jim do nohou, mladý pár odstřelí, nechají ležet na zemi, popojdou 10 metrů a zapálí si. Dítě které všmu přihlíželo se rozbrečí o to víc, a ještě o dobrých 100 metrů dál je slyšet jeho pláč. A v téhle do jisté míry depresivní atmosféry plné bezmoci, se má odehrávat celá hra. Minimálně první tři kapitoly to splňují.

Autobus je však zastaven místním odbojem a vy zjišťujete, že jelikož byl Jacobs dříve vojenským pilotem, je pro odboj z nějakého důvodu nesmírně cenný. Dostává tedy zbraň do ruky a začíná akce proti nekonečné armádě. Současný úkol však znamená útéct do bezpečí a ne všechny pobít. Když se však jeden ze zachránců rozhodne, že nás vezme do civilní kolinie, kde již lidé nejsou vojskem ohrožování, protože nejsou nepředstavují hrozbu, vše se zvrtne a jako odveta za pobité korejské vojáky, je kolinie během sekund zničena Korejci. Přežívá jen jedna matka s dítětem, které musíte ochránit a dovést také do bezpečí. To se nějakým zázrakem podaří, i přes fakt, že přes kolonii se přeženou bombardéry a rovnají městečko se zemí.

V podobném duchu se odehrávají i další kapitoly. Nerovný boj Davida s Goliášem. Americký patriotismus. Krutost korejských vojsk. Ale i depresivní nálada v odboji a myšlenky zda má tohle všechno nějaký smysl. Tím vším hra doslova přetéká. Bohužel atmosféra není vše. Všechny tři kapitoly měli velmi přesně naskriptované situace, které při prvním zahrání mají neskutečně mocnou atmosféru. Ale při druhém, nebo třetím je už atmosféra pryč a čekáte už pouze na akci. Navíc je spousta situací předvídatelná. Když se vplížíte s kolegy z odboje do pracovního tábora, kde na Vás čeká jeden z vězňů a dovede vás k uličce, která je obehnaná zdmi s ochozem pro hlídky, je hned každému jasné k čemu dojde. To samé platí jednom z kolegů, který se neskrývá touhou všechny Korejce postřílet. Když se zeptám jaká je asi jeho reakce, když zjistí, že bagry na baseballovém hřišti sváží mrtvé do masových hrobů, myslím, že každý uhodne správnou odpověď. Ano uhádli jste, celé hřiště bude trojicí infiltrátorů vystříleno.

Homefront navíc ztrácí ještě v jedné oblasti, která je obzvlášť o letošním jaře důležitá. Je to grafika hry. Osobně mi X360 verze přišla po grafické stránce horší jak 4 roky starý Modern Warfare. Chápu, že možnosti konzole jsou limitované, ale pokudmůže takové Halo: Reach vypadat fenomenálně, proč Homefront vypadá tak jak vypadá. Ony třeba zbraně vypadají vcelku pěkně, ale jakékoliv jiné textury jsou až příliš neostré. Domy, které jsou od Jacobse nějakých 20 metrů, už vypadají jenom jako kostka se šmouhou místo oken a dveří. Po grafické stránce je pro mě Homefront opravdu velkým zklamáním.

Co se ovládání týče je na dnešní dobu běžné. Jediné co mi chybělo bylo vyklánění, které v jiných hrách celkem hojně využívám. Zde jsem se musel vždy skrčit a následně postavit. Zbraně při dlouhé automatické střelbě opravdu kopou, takže doporučuji střílet jednotlivě maximálně po dávkách. Inteligence protivníků je vcelku dobrá. Jenom mi občas vběhli přímo pod hozený granát, nebo se dobrovolně skryli za výbušný barel.

Celkově hra působí velmi rozporuplně. Na jednu stranu je zde hra s naprosto perfektní atmosférou, a naskriptovanými scénami, které opravdu člověka chytnou a donutí se zamyslet, zda se takhle opravdu může chovat jeden člověk k druhému. Na druhou stranu tu je hra s průměrnou grafikou a předvídatelnými scénami, které atmosféra nezachrání, nebo dokonce atmosféru pohřbívají. V případě recenze bych uvažoval o něčem mezi 70% až 75%. Ale můj osobní index očekávání je 75%.

• 3.6/5 Hvězd.
• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Vlastimil Ferko 2011-03-07 12:01:20

hra je hodně vyhypovaná, to je jedna věc. Hraje si na atmosféru HL2, jeden na vlně Modern Warfare a THQ nemá co by vydalo a trhalo to prodejní rekordy, tudíž se není čemu divit.. Tohle je teď na chvíli uživí